Jak jsme nenaletěli na předváděcí akci

Obyvatelé Nesevlk jsou známí spíše svou přátelskostí, otevřeností a pohostinností než mazaností a břitkostí úsudku. Tedy zvláště poté, co jsme se rozhodli zbudovat přečerpávací vodní elektrárnu jen s jednou nádrží a bezpotrubní rozvod plynu. Ale nikdo z Nesevlk nebyl nikdy natolik hloupý, aby si koupil něco na předváděcí akci( teleshopping Horsta Fuchse je úplně jiná liga, to se nepočítá), tedy až doteď.

Jako každé všední dopoledne jsme seděli s Pulpitem a Čurdou v hostinci U Šeborů a spokojeně snídali už třetí desítku a přemýšleli u toho nad tím, jak se ulít z práce na ještě delší dobu. V tom se od vchodu ozvala hrozná rána, supění a nadávky – Lopuch vpadl do hostince jak Vojenská policie na Kavčí hory, mávaje přitom jakýmsi letákem, který před nás hodil. Nechápavě a podezřívavě jsme potištěný papír studovali a udiveně jsme zkoumali, zda Lopuch nejeví nějaké vnější znaky duševní choroby.

„Předváděcí akce na hrnce? Ti jeblo, neboco?“ vyjádřil naše obavy o kamarádovu psýchu kulantně Pulpit. „Spojená se zájezdem na zámek v Nemaničkách? Copak tam je nějakej zámek? Dyk tam maj taky jen kravín a hasičskou zbrojnici.“ komentoval dál text letáku Čurda. Lopuch stále vydýchával desetimetrový sprint od obecní nástěnky, takže nijak neoponoval. „Hele, to už zní líp: každý účastník akce obdrží zcela zdarma dárek v hodnotě pětset káčé, pro dámy sada na manikúru, pro pány strojek na zastřihování chloupků v nose.“ začal se chytat Pulpit, jemuž se, když nadcházel podzim, „chloupky“ z nosu spojovaly v jedno s ochlupením hrudi.

Lopuch už se tou dobou rozdýchal a když típnul startku, začal nám celou akci vysvětlovat. „Za prvé tam nepojedem kvůli žádnejm hrncům, ty ať si tam nakoupí duchny pro celý svý rodiny, my tam pojedeme kvůli dvěma věcem – občerstvení a tombola s hlavní výhrou LCD televizor Panaphonic!“ To už nám začínalo svítat – Lopuch byl svým „štěstím“ v tombole známý široko daleko, třeba na posledním hasičském plese vyhrál i lustr z kulturáku, který vůbec do tomboly zařazen nebyl! Tak jsme všichni Lopuchovi odsouhlasili, ať nás na tu akci objedná, stejně jsme neměli o víkendu co dělat a Čurda poznamenal, že to je fajn, že s sebou vezme krocana a po cestě zpátky se nechá vyhodit v Pařezanech a předá ho babce. Když nás Lopuch telefonicky objednal a slečna ho do telefonu ujistila, že vzít si zvířátko nevadí, měli jsme napůl vyhráno.

Cesta na předváděcí akci proběhla na poměry vcelku klidně, i když při nástupu do autobusu bylo na slečně znát, že „zvířátkem“ asi nemyslela desetikilovou hudrající klovající bestii aka Čurdovo krocana. Zatímco jsme se cestou posilňovali slivovicí od Pulpitova strýce ze Vsetína, Lopuch nám předal pár instrukcí, jak se na akci chovat a také, jak hodlá trhnout hlavní cenu v tombole. Útroby jeho batohu totiž, kromě kila smažených řízků v chlebu, skrývaly i asi padesát různých bločků s čísly do tomboly.

Když jsme dorazili do kulturního centra, kde se akce konala, byli jsme všichni čtyři plus padesát důchodců nahnáni k desetimetrovému stolu k vyplňování a podepisování formulářů, dotazníků, glejtů a všemožných jiných lejster, aniž bychom měli čas do nich byť jen nahlédnout. Poté, co jsme podepsali i opětovné připojení Sudet k Říši a Zlatou bulu Sicilskou, dostali jsme lístky na tombolu, zastřihovátka chlupů a byli vypoklonkování do sálu. Barva i font tiketu odpovídaly jednomu bločku z Lopuchových zásob, ale tyto byly navíc opatřeny firemním razítkem. Naštěstí si Lopuch všiml, kde razítka mají. Poslal Čurdu, ke slečně,která u nich byla, aby ji zabavil, zatímco on, Lopuch, razítko zcizí. Čurda došel za slečnou s pohledem březí laně a kajícně se přiznal, že na jeden formulář nejspíš špatně vyplnil číslo občanky a heslo k účtu. Už v momentu, kdy slečna vytahovala Čurdovy papíry, měl Lopuch razítko v kapse, čehož si ale nebožák Čurda nevšiml a rozehrál grotesku, za kterou by se nemusel stydět ani Buster Keaton. Poté co provedl třikrát jednoruč rozborku propisky, jedenkrát trefil slečnu pružinkou do oka a přiměl krocana, aby vydávil sezobnutou tuhu, si konečně všiml, jak na něho všichni máváme. Mrkl na slečnu s omluvným „ a vidíte, přece jen jsem to měl dobře“ a vyrazil za námi do sálu.

V sále už mladší bratr Horsta Fuchse vychvaloval hrnce německé výroby z nového materiálu, který je využíván i při konstrukci vesmírných lodí, takže jsme se mohli nerušeně vrhnout na občerstvení. Pořadatelé se nás sice snažili usadit s tím, že občerstvení je až o přestávce, ale bez větší šance na úspěch. Co jsme nesnědli my, dorazil krocan a k radosti pořadatelů a Horsta jr. jsme si konečně sedli na židličky a pustili se do digestivu. Zrovna když „profesionální kuchař ze světoznámého pražského hotelu“ pálil hrnec ledlampou a zároveň do něj bušil majzlíkem, strhla se v naší řadě drůbeží apokalypsa – Pulpit se rozhodl, že zastřihovátko vyzkouší na morákovi, kterému se to ale pranic nelíbilo a za hlasitého hudrání zamířil směrem k pódiu a po cestě stačil rozlít slivovici, přivodit dva astmatické záchvaty a zepár mozkových příhod, klovance nepočítaje.

Přestávka pořád nikde a to už se do hrnců i střílelo! Konečně Fuchs junior přestal důchodce napínat a umožnil jim koupit si hrnce 22. století a ulehčit úspory pro vnoučata o patnáct tisíc za sadu. I když už se fronta staroušků čekajících na to, aby se nechali oškubat, blížila ke konci, Pulpit prohlásil, že to už nevydrží a zapálil si. Když na něj nastoupil Horst jr. a asi pět slečen a začali vyhrožovat, že jestli to netípne, tak nebude ani přestávka, ani tombola, Pulpit hodil startovačku na podlahu a zašlápl ji. Tedy chtěl zašlápnout, ale koberec nasáklý slivovicí se vzňal tak rychle, že už pohyb nedokončil.

Když budovu opustil i poslední hasič, přesunuli jsme se do začouzeného sálu na tombolu. S klidem a nadhledem pokerových hráčů jsme sledovali radující se staříky, kterak si  odnášejí z pódia diáře, vařečky, struhadla, samoždímací mop či minipračku na baterky. Senioři byli uspokojeni cetkami a pořadatelé se chystali jen z povinnosti dolosovat prémiové ceny, na kterých bylo dle vrstvy prachu zjevné, že už nějakou tu akci v podobné roli zažily. První byla příklepová vrtačka Black and Decker s příslušenstvím. Horst vyvolal číslo a už už ho zahazoval a přecházel k další ceně, když se Čurda rozeřval jak na lesy, že ho má a pádil na pódium. Pořadatelé na sebe nevěřícně koukali, ale než se moderátor zmohl na slovo, vrazil mu Čurda do ruky lístek, vyškubl krabici s vrtačkou a běžel zpátky.Stejný průběh to mělo u sekačky, domácího kina a hlavní ceny televize, akorát pořadatelé byli čím dál zoufalejší a bezradnější. Televizí ovšem akce končila a staroušci a my s nimi se trousili ven k autobusu. U východu si nás však odchytl Horst jr. se štosy lejster a povídá : „Pánové, bohužel vás budu muset poprosit, abyste ceny vrátili, protože před akcí jste podepsali, že souhlasíte s tím, že máte nárok na cenu v tombole jenom v případě, že nakoupíte za pět tisíc a více.“ Pokyvoval u toho hlavou a slizácky se usmíval. Lopuch supící pod vahou obrovské krabice s televizí do něj strčil, aniž by se zastavil na své potácivé cestě ven a zeptal se ho: „A díval jste se vůbec, kdo vám ty papíry podepsal?“ Na nic jsme nečekali a vydali se za Lopuchem k autobusu, moc dobře jsme totiž věděli, že Horst ani maličko neocení, že měl na akci takové osobnosti jako jsou Jarda Jágr, Míra Bosák, Přemek Podlaha a - Lopuchův majstrštyk - finský mistr světa v rally Houllmiho Uköllen.