Narodil jsem se jako katolík, Žid, muslim a hinduista. Dětství a mládí jsem měl vcelku krušné - na zábavu a koníčky mi nezbýval čas, jelikož jsem věčně pendloval mezi kostelem, synagogou, mešitou a svatyní. V jednom kuse jsem světil nějaký den, modlil se, nebo obětoval vonné tyčinky a kvítí. Kamarády jsem si hledal velmi těžko, kvůli neustálému stěhování ze Španělska do Jeruzaléma, Saúdské Arábie a Dillí. Náboženství mi sice, kvůli svému počtu, dávala prakticky stoprocentní jistotu posmrtné spásy(nebo alespoň velmi přívětivého losu v reinkarnační loterii), ale mé pozemské bytí bylo vcelku svízelné. Nejhorší byly stavy kdy jsem se opásal výbušninou a chtěl sám sebe vyhodit do vzduchu jak odporného křižáka, židovského vraha dětí a okupanta, nebo zarytého nepřítele Pákistánu. Někdy jsem se za sebe horoucně modlil a zapálil za své ostatní víry svíčku obrácení k Víře v kostele, povýšeně se ignoroval jako vyznavače příliš mladých a moderních náboženství, nebo jsem za svou pásu hodiny dokola prozpěvoval tu samou písničku. Veliký problém mi působila i poloviční obřízka, velice nepříjemná věc.
Před několika lety jsem se seznámil s úžasnou dívkou, zaujala mne její inteligence, jemná povaha, křehké ženské rysy a krásná světlá pokožka, byla to láska na první pohled, až na tu jednu věc – byla ateistka. Tento fakt nebyl slučitelný ani s jednou částí mé komplikované osobnosti, bál jsem se jí naslouchat a neustále bojoval s nutkavým pocitem zahalit jí alespoň vlasy. Díky studiu jsme spolu trávili hodně času, dokonce mne doprovázela na mých cestách mezi kostelem a mešitou či synagogou a také do kravína, kde jsem věnčil krávy květy a korálky. Při těchto procházkách jsme spolu rozmlouvali – já jí povídal o svých vírách, a ona mně o tom, kde byla na dovolené, že byla tancovat, že když chce sportovat, sportuje. Nezřídka jde sama bez doprovodu do města, řídí auto, užívá antikoncepci(což mi nevysvětlila, co je, ale slíbila, že ji jednou použijeme společně), jí maso, na které má chuť a které bylo připraveno netradičním způsobem, zbytečně šetrným k zvířatům(to bylo opravdu odporné, tehdy). Ale co mě na ní nejvíce fascinovalo, byl fakt, že byla smířená s tím, že po smrti nedojde na žádné lepší místo a že se zřekla toho, aby nad ní nějaká vyšší bytost či princip měla moc. Netrvalo dlouho a propadl jsem jejímu kouzlu a kouzlu ateismu.
Jsme spolu již pět let a stejně tak dlouho uvádím jako své náboženství....tuto kolonku již vlastně nevyplňuji. Nejvíce mne udivilo, že přijetí ateismu nevyžaduje žádný iniciační rituál, prostě jen tak a jste ateista. Přál bych všem, kdo neměli takové štěstí jako já, zažít kouzlo ateismu, zkusit ten uklidňující pocit, že váš osud není v ničích rukou, že se nemusím prakticky co pět minut modlit. Nedovedu si představit, že bych měl být něco jiného než ateista, něco uctívat, muset nutit svou ženu, aby byla jen hospodyní a plodičkou dětí. Jako ateista nemusím nikoho žádat o odpuštění svých hříchů, maximálně lidí, jimž jsem ublížil.Když po něčem toužím, nemusím se spoléhat na modlitby. Jak je to úžasný pocit, když jste zproštěni repetitivního odříkávání nějakých textů tedy až na občasné „kurva“ nebo „do hajzlu“ když vám osud ukáže nepříznivou tvář. Také jsem přijal fakt, že jsem se vyvinul z opice a že smyslem mého života je můj život sám, nic víc. Každý den jím vepřové i hovězí, nepohrdnu ani psem či koninou.Vysmívám se všem náboženstvím a lidi věřící hluboce lituji. Ode dneška je smyslem mého života ateismus a přesvědčování ostatních lidí k odvrhnutí své víry.
Mé další blogy ( uveřejňované každý den) budou na téma: ateismus, žena a ateismus, muž a ateismus, proč může být v ateistických zemích demokracie, proč jsem si zvolil ateismus, atd.
Podobnost s články vyznavačů jiných vyznání je čistě záměrná, všechna fakta v článku jsou smyšlená a osoby reálné.
