Volby 2010: Pocit ohrožení

Jen krátká chvíle nás už dělí od okamžiku kdy se otevřou nenasytné dveře do naděje i zmaru; otevřou se aby pohltily miliony lidí kteří nakrmí uvnitř čekající schránky svými volebními lístky. A rozpoutá se lítá bitva která na další léta určí zdali v zemi zavládne mír, láska a prosperita či zlost, nenávist a zášť. A nad bitevním polem anděl války pozvedne svůj roh a dunění mocných hlasů zatřese krajem. Až bude dobojováno, hejna vran nad polem padlých kroužiti budou a usedavý pláč z mnohého domu zazní; dokonáno jest: kdo zůstal, již nevrátí se.

Přehnaný pathos epických až biblických rozměrů.. i taková je předvolební nálada. Ale daleko častější  a silnější je strach. Strach je základním lidským instinktem a je velice snadné ho vyvolat a pomocí něj manipulovat s myšlením ostatních.

Mediální poradci se letos zřejmě soustředili především na volání atmosféry strachu, obav, zloby. Pečlivě vyvolali v lidech pocit že jsou bezprostředně ohroženi. Ale čím jsou vlastně ohroženi? Fiktivními (tedy smyšlenými) historkami o tom kolik zaplatím za chřipku? Brzkým ranním vstáváním?

Ve skutečnosti jsou všichni vespolek ohroženi tím že se do popředí tlačí buranství, závist, nesnášenlivost a diskriminace. Tyto všechny (a ještě více) jsou společně ztělesněny v osobě Jiřího Paroubka, který svým buldočím výrazem táhne svou stranu za sebou, bez ohledu na to kam. Podle něj je vede k vítězství. Podle mne je táhne na skládku historických přežitků. Ať už má pravdu kdokoliv z nás, nezjistíme to dřív než za pár let a to už bude trochu pozdě. Do té doby totiž stihne vládnoucí strana napáchat celou řadu chyb a naschválů.

A právě si uvědomuji že atmosféra strachu skutečně zabrala. Už působí i na mne. Ano, mám strach. Mám strach že normální lidi v této zemi budou biti za svou normálnost, za svou pracovitost a snahu. Jen pár dní před volbami se velký vůdce nechal slyšet že zdaní pojídače kaviáru, čímž vlastně myslí všechny kdo si vydělávají víc než jakousi pofiderní sumu "X". On sám má výrazně vyšší plat, ale to přece nevadí.. kdo kdy viděl aby se pan Paroubek řídil pravidlem které sám stanovil nebo prosazoval? Kličky se vždycky najdou, a když nic jiného, tak nám to paní Petra emotivně vysvětlí v nějaké další Ódě.

Ale já se cítím ohrožen. A nejen já, se mnou se podobně cítí mnoho dalších lidí kteří poctivě pracují. Cítím se ohrožen zlobou, nenávistí žebráků ke střední třídě, nenávistí vyžírků vůči lidem kteří jim dávají jíst, nenávistí lenochů vůči poctivě pracujícím. Vůdce Paroubek se veze na vlně této nenávisti, přiživuje ji a doufá že se na ní dokáže vyvézt až na samotný vrchol.

Chce znerovnoprávnit všechny v této zemi. Vytrvale je štve proti sobě. Přitom trvale naplňuje jednu z podmínek toho aby jeho strana byla prohlášena za nedemokratickou a v soudním řízení zakázána, stejně jako se to stalo DS pana Vandase.

Antidemokratické strany mohou být v ČR zakázány (rozpuštěny), nebo může být jejich registrace odmítnuta zejména z těchto důvodů:

3. směřují k uchopení a držení moci způsobem zamezujícím druhým stranám a hnutím ucházet se ústavními prostředky o moc nebo směřují k potlačení rovnoprávnosti občanů

Rovnoprávnost občanů je v prvé řadě ohrožena dvojím metrem který levice uplatňuje na všechny a na všechno. Zdanit bohaté (ale ne sebe), vyzvat všechny k odstoupení (ale ne sebe), napadat a očerňovat soupeře (ale ne sebe), obrátit lidi v této zemi prot sobě navzájem (ale ne proti sobě samému).To nevyhnutelně vede k vzájemné nenávisti která splňuje hned další kritérium antidemokratické strany:

4. jejich program nebo činnost ohrožují mravnost, veřejný pořádek nebo práva a svobodu občanů

Nenávist narůstá, a nakonec vždy vede k nepokojům. Paroubkova ČSSD tuto nenávist nejen uchopila jako zbraň, ale aktivně ji posiluje, a tím se řadí bok po boku k dalším podobným stranám. V tuto chvíli mne jen tak namátkou napadla někdejší německá levicová strana, která s podobnou nenávistí svého času brojila proti židům.

Ale doba se změnila, lidem otrnulo, a zapomněli...