Zařazuji se tímto do zástupu blogařů. Snad se mi podaří psát blogy které zaujmou a budou srozumitelné i přes moji chátrající češtinu.
Již delší dobu si pohrávám s myšlenkou zařadit se mezi blogařské veterány z blogoviště na iDnes, z nichž mnohé už znám ještě z doby, kdy blogovali v novinách LN blahé paměti. Nemám tušení proč byly blogy na LN zrušeny. O to víc jsem potěšen, že mohu se zájmem sledovat zajímavé blogy zde na iDnes.
Po dlouhé a strastiplné snaze si založit svůj blog, kdy se mi obětaví administrátoři snažili překonat moje chatrné počítačové znalosti jsem zde, a pokud laskaví čtenáři mých blogů budou mít trpělivost moje blogy dočíst až do konce, chci se s nimi podělit o moje mnohé zkušenosti či různé zážitky z dob dávných, případně z těch nedávných, neb jak uvádím v mém profilu jsem stařík který toho v životě hodně viděl, zažil a procestoval.
Nechci zde reagovat na události ve Staré vlasti či jinde ve světě, na to nemám nárok a upřímně řečeno, ani jim nerozumím. K tomu se se zasvěceně vyjadřují jiní blogaři k tomu povolaní. Spíš, jak jsem již uvedl, se chci podělit o mnohé zážitky ještě z mého dětství a mládí, které se ke mně hrnuly takřka nadzvukovou rychlostí.. Vím, že mým velkým handicapem je moje chátrající čeština, která jak pevně doufám a věřím brzo nezahyne na oubytě. Pozoruji, že těch 52 let prožitých zde za mořem se podepsalo na mých schopnostech se správně vyjadřovat v mé krásné mateřštině. Jsem totiž v situaci, kdy jsem češtinu zapomněl a anglicky se ještě nenaučil. Ale pokroky už dělám!! Už bezpečně poznám, jestli můj trpělivý kanadský soused mluví na mne či na svého,psa. Tak i tu moji češtinu tolerujte.
