Každý z nás jistě ví o leteckém útoku japonského letectva na americkou námořní základnu v Pearl harboru na Hawaji.. V roce 1981 jsem měl možnost strávit na Hawaji dovolenou. Návštěva památníku náletu ve mně zanechala hluboký dojem
'Pozdravuj Hawaii,' to byla písen, která 'letěla' v naší zemi před nějakými sedmdesáti lety. Zvuky hawajských kytar budily v člověku sny o krásném vzdáleném ostrově naprostého klidu a pohody a kde krásná hawajská děvčata ozdobená květinami plují na malých lodkách a svádí návštěvníky k milostným hrátkám.
Musím se přiznat, že ta Hawaj, je skutečně souostroví naprostého klidu a krásy. Slunce svítí po celé dny, na ostrově Oahu sice odpoledne na chvíli zaprší, ale hned na to slunce opět pálí do překrásných vln Pacifiku.
Hawajské ostrovy mají bohatou historii. Svého času to bývala i samostatná republika, ale časem se dostala pod vliv USA a nakonec 21. Srpna roku 1949 se Hawaj stala padesátým státem USA a na americké vlajce přibyla další hvězdička. Hawajany jsem i při mé pouhé třítýdenní dovolené poznal jako velice hrdé lidi. Nepovažují se za Američany...jsou to stále Hawajané.
Ten naprostý pohodový klid, který jsem popsal a který tam trvá i dnes byl přesně před osmdesáti lety přerušen leteckým útokem japonských leteckých sil. Toho dne, ráno v 7, 55 Hawajského času se nad ostrovy sneslo na 360 japonských hloubkových bombardovacích letadel s výsostnými červenými znaky země Vycházejícího slunce. Nálet byl devastující.
Slabý prezident USA F.D. Roosevelt a jeho poradci takovýto útok v budoucnosti nevylučovali, ale časování útoku bylo šokující. Celý útok vedl k vyhlášení války USA Japonsku.
Pět křižníků, tři torpédoborci a sedm dalších plavidel potopeno. Naštěstí tři letadlové lodi byly mimo ostrovy na manévrech a později sehrály důležitou roli při odvetných útocích. 2400 Amerických námořníků a jiného personálu zahynulo.
Nejsmutnější byl příběh křižníku Arizona, kde tu noc zahynulo 1700 námořníků. Ti hoši ještě leží ve vraku potopené lodi. Následujícího dne měl křižník Arizona vyjet na manévry a tak všech 1700 námořníků strávilo noc v lodi. Ráno už se neprobudili.
Jeden z přeživších námořníků v době mé návštěvy ostrova Oahu ještě žil (viz přiloženou fotografii) a ochotně provázel návštěvníky památníku, kterým podal historii náletu z první ruky. Otáčecí dělová věž tehdy ještě vyčnívala z vody a co chvíli vystoupla kapka oleje na hladinu. (viz další obrázek)
Tato událost, jejíž osmdesátileté výročí si dnes připomínáme by neměla být zapomenuta. I v dnešní době se mohou vyskytnout dobrodruzi, kteří by snadno zatáhli svět do podobné tragedie.
