Ty první roky mého života za války a těsně po ní v malých vesničkách, kde jsem žil, byly bez nějakých velkých událostí kde pro malého kluka byl biograf vrchol zábavy, a vidět nějaký film se rovnal státnímu svátku.
Žili jsme v malé vesničce, mém rodišti-Rymáně, na železniční trati Praha-Dobříš, kde velikým zážitkem bylo pozorovat jedoucí vlak s malou lokomotivou, které jsme přezdívali 'Kafemlejnek' a vrcholem podívané bylo vidět uhánějící drezinu ručně poháněnou nadzvukovou raychlostí 10 km za hodinu. Někdy naší vískou přejela kolna německého whermachtu a v nedalekém Mníšku jsme často pozorovali tlupu vřískajících parchantíků Hitlerjugendu
Až jednoho dne, někdy v roce 1944 jsme se s celou rodinou vydali do Mníšku do biografu. Po pochodu skoro dvoukilometrovou zaprášenou cestou jsme dorazili do města. Vstoupili jsme do velké budovy, bývalé sokolovny, kde bylo spousta židlí a na zdi nataženo nějaké velké prostěradlo. A pak to přišlo. Světla zhasla a já viděl ten krásný zázrak-černobílý film JAN CIMBURA. Na tom prostěradle se lidi hejbali!! Ničemu jsem nerozoměl, nic si z toho zázraku nepamatuji. kromě velikého požáru ve filmu, který mne děsil. To bylo něco jiného, než poslouchat naši dvoulampvku na baterky!!
Později jsme se odstěhovali do Městečka nad Sázavou a to už jsem byl 'velkej kluk', bylo mi rovných sedm let. A to už jsem všechno věděl, nikdo mně nemusel ničemu učit. V nedaleké vesnici Poříčí, kam jsem chodil do obecné školy, byla sokolovna. A tam se každou sobotu promítal film, odpoledne pro děti, večer pro dospělé. To už jsme věděl o co jde, vždyt jsem byl už z Rymáně filmový veterán.
Jedné soboty odpoledne jsme společně s partou kluků vyrazili do Poříčí. Dávali tam barevný anglický film 'Kniha džunglí' s hercem Sabu. To byl opravdový zázrak. Všechna zvířata byla opravdová kromě toho velikého hada, ty konverzace Maugliho se zvířaty, zápas na život a na smrt s tygrem Shir-chánem, byl jsem unešen. Později jsem také viděl černo-bílý film 'Miláček slonů', kde malý Sabu hrál hocha Toomaie s jeho sloním kamarádem Kalou.
Pak přišly tucty kreslených filmů Walta Disneye s Pepkem námořníkem a Myšákem Mickeyem až do doby, kdy to naše strana a vláda zarazila. Ale i některé rfilmy ruské provenience byly krásné, barevný film 'Kamenný kvítek' s hercem Družnikovem...nezapomenu, jak se v tom filmu velká ještěrka proměnila v krásnou dívku. Jak to mohli udělat? To se snad opravdu stalo? Později přišly do kin další krásné filmy..'Lassie se vrací', americký film 'Pět Sullivanů', barevný film z války v pacifiku 'Boj o moře', 'Perutě pomsty' Guadalcanal' 'Zorro mstitel'.... leč brzo tyto filmy dostaly utrum a přišla vlna ruských velkofilmů..'Mladá garda' 'Stalingradská bitva' 'Čuk a Gek' 'Tankista Andráš' 'Zoja' 'Muž osmi tváří' 'Věrný Džulbars' a mnoho českých skvostů jako film 'Anča proletářovic' 'Výstraha' - obzvlášt' filmová hrůza, 'Rudá záře na d Kladnem' 'Karhanova parta' a jiné. A nakonec velkofilm 'Pád Berlína' kam se k mému zklamání nechal dokopat i výborný Jan Werich, kde si zahrál na Goringa. Tento barevný skvost končí příletem Josifa Vissarionoviče do Berlína, (který ve skutečnosti nikdy v Berlíně nebyl) tam dvoumetrového šviháka a kde obtloustlá Nataša, i když prošla hrůzami války nikdy neztratila svojí předválečnou váhu, poprosila Jožku, aby ho mohla políbit. On svolil a tak se mu Nataša přilepila na jeho všmocné rty.
Jenomže, aby se biografy udržely při životě, v Praze, kde jsme od roku 1950 bydleli sídlelo na Národní třídě kino Metro, kino retrospektivních filmů. Tam jsem zhlédl mnohé filmy z doby před - i válečné s Vlastou Burianem, Natašou Gollovou, Oldřichem Novým a jinými. Bylo to takové osvěžení po té šedivé komunistické nudě.
Pak mně můj spolužák-kamarád Jarda Davídek, výborný kytarista, pozval na film Voskovce a Wericha 'Pudr a Benzin' do kina Pilotů, ve starých Vršovicích. Tam jsme si koupili zmrzlinu od italskéhé zmrzlináře Amadeo Berganozzi, kterému se přezdívalo 'Amádo Ber na kozy' Ta stála 5 Kčs za kornout, to bylo ještě 've starejch' čili v korunách před zlodějskou měnou v roce 53. Ten 'Pudr a benzin' to byl objev. Shlédl jsem ho sedmnáctkrát a dodnes i pamatuju celé statě zpaměti. Následoval film 'Peníze nebo život', ale poslední da filmy V a W 'Hej Rup' a 'Svět patří nám' byly pro ne zklamáním. Však také oba iniciátoři s filmem odjeli do sajuzu, kde sklidili veliké ovace. Velice vtipný film byl i dvoudílný 'Císařův pekař' a obráceně až na ten socialistický závěr, k vůli němuž, jak jsem někde četl, Werich dostal od Voskovce notně vynadáno.
A následovala další filmová nuda, kdy nás, poslušné žáčky občas nahnali do místních vršovických kin 'Vzlet' a kina 'Na míčánkách' pak přejmenovaného na kino Práce. Po zběsilém nahnání do zmíněných kin jsme my poslušní žáčci čekali na oksmžik zhasnutí. Film se započal. Leč my žáčci jsme vyemitovali tisíce decibelů řevu, sundavali děvčatům boty a házeli po kinosále. Učteléa filmoví dozorci neustále rozsvěceli, leč k jejich údivu shledali žáčky poslušně sedící na židlích, kromě několika vřískavých dívek, které přišly o boty.
V polovině let padesátých jsme dostávali takové knížky kde se daly vytrhnout kupony s trojúhelníčky. Filmy, většinou ruské pitomosti, jako 'Odvážná školačka' a 'Devátá překážka' byly se slevou. Ale v tu dobu se už objevovaly filmy stojící za shlédnutí. Především barevný francouzský film 'Tři mušketýři' s komikem Bourvillem, 'Fanfan Tulipán' z Gerardem Filipem, 'Rytíř bez zákona' a nádherný brazilský western 'O Cangaceiro' s podmanivou úvodní písničkou "Olé mulher rindeira" kterou zpívají bandité capitána Guldina jako ůvodní písničku. Francouzský film s Yvem Montandem 'Mzda strachu' byl hit, na který se stály dlouhé fronty. Jako kluci jsme rádi shlédli film 'Ruce vzhůru' takovou parodii na americké westerny, kde protaginista Tortikola rád papal mrtvolky. Po roce 1960 pak přišly filmy západoněmecké a americké provenience - zfilmované romány Karla Maye, kde napomádovaná Rybana a Nšo-ši se zoubkami jako perličky brázdily Plitvické parky. Za shlédnutí stál film 'Sedm statečných' s Yulem Brynnerem a jefo šesti pistolníky svádějící přestřelku s banditou Calverou, kterého výborně zahrál Eli Vallach. Moc hezké filmy byly 'Létající klipr' a 'Poslední ráj'.
Další jsem už shlédl zde v Kanadě, snad naprostá jednička byl film 'Ben Hur' s Charltonem Hestonem a hercem Boydem.
Nyní, kdy je k mání Netflix a YouTube má našinec přístup k doslova stovkám filmů, které jsou po většině komerční pitomosti k vydělávání peněz
Nicméně ty moje první dojmy s filmů mého dětství stále vedou.
