Komunisti už by zase rádi znárodňovali

Československo se po převratu v roce 1948 stalo na dlouhá léta zemí, kde se vládnoucí komunistické straně podařilo zlikvidovat veškeré soukromé podnikání.

Nyní si komunisté, vědomi si své pozice strany, která drží vládu, brousí zuby na soukromé podnikání znova.

Po válce mělo znárodňování dvě vlny. První znárodňovací dekrety podepsal již v roce 1945 prezident Edvard Beneš.  Únorový převrat v roce 1948 odstartoval druhou vlnu masivního znárodňování, které postupně na desítky let kompletně zlikvidovalo soukromý sektor v Československu. Už v dubnu 1948 začalo znárodňování všech podniků, které měly nad padesát zaměstnanců. Represe a nátlak státu ale postupně zasáhly i malé řemeslníky a živnostníky a vše nakonec dovršila násilná kolektivizace venkova.

Poté nastalo 40 let socialismu, na který si starší z nás jistě ještě dobře pamatují. Vše ukončila sametová revoluce v roce 1989. Ze skvělého hospodaření komunisty vedeného státu se vzpamatováváme dodnes. Komunisti ale přežili a dokonce se jim podařilo dostat do situace, kdy podrželi Babišovu vládu. Jejich vliv i sebevědomí tak vzrostlo a vystrkují růžky.

Prakticky přesně 71 let po únorovém převratu v roce 1948 si můžeme v komunistických Haló novinách přečíst následující věty: Co dokáže kapitalismus, jsme se od roku 1990 mohli přesvědčit již mnohokrát, kdy osobní prospěch převládá nad celospolečenskými potřebami a zájmy. Horním zákonem je stále zajištěno právo těžby tomu, kdo provedl geologický průzkum ložiska a dodrží báňskou legislativu. Po povolení těžby těžař platí roční poplatek za dobývací prostor 1000 korun za jeden hektar dobývacího prostoru. Dále platí úhradu za vydobytý nerost, což činí 10 procent z tržní ceny za jednotku množství pro jednotlivé druhy vydobytých nerostů (v případě uhlí jednotkou množství je tuna) za rok a 90 procent zůstane těžební společnosti. Stát i obce kvůli nízko nastaveným úhradám tratí značné finanční prostředky. V důsledku toho, že horní zákon přesně nestanoví možnost vyvlastnění ve veřejném zájmu dobývání výhradních ložisek nerostů ve vlastnictví státu, dnes likvidátor společnosti NWR, která dříve vlastnila OKD, hrozí České republice mezinárodní arbitráži. Z novějších případů si dobře pamatujeme na kauzu lithium z roku 2017, která ještě ani dnes není vyřešena.

Jinými slovy, zase bychom chtěli znárodňovat majetek těm „zlým kapitalistům“, například těžařům lithia či uhlí. Je neuvěřitelné, jak manipulativně jsou schopni komunisti míchat jablka s hruškami. Do jednoho pytle hodí podivné privatizace, při nichž nejspíš opravdu došlo k trestným činům, dnešní legální podnikání v oblasti těžby surovin, a kauzu lithium. Tu pomohli sami rozpoutat, a jak se nyní ukazuje, všechno bylo nejspíš jinak, než Babiš, Filip a další tvrdili. Z dnešního pohledu to totiž vypadá, že komunisti a Babiš v zájmu svého volebního výsledku způsobili fatální zdržení těžby a využití tuzemského lithia. Takže zatímco v zahraničí už se těží, nám ujíždí vlak.

Není pochyb o tom, že podobnou motivaci mají komunisti i ve svém tažení proti „uhlobaronům“. Klasicky hrají na strunku lidské závisti, ukazují, jak se mají dobře, a jak státu odvádějí údajně málo. Neumím posoudit, zda je výše poplatků z těžby nízká, adekvátní, nebo vysoká. Každopádně je však stanovena zákonem s tím, že se během 5 let nebude měnit. To mi přijde naprosto logické. Každá firma přece potřebuje plánovat. V podnikání není nic horšího, než když stát neustále mění pravidla. Oblast těžby uhlí je v tomto ohledu nejspíš složitější, než prodej zeleniny na farmářském trhu. Těžaři masivně investují do drahých strojů a zařízení, v dolech zároveň potřebují velké množství kvalifikovaných zaměstnanců, musí plnit nejrůznější ekologická nařízení. Navíc vedle poplatků z těžby platí také daně a odvody. Hlavně ale umějí těžit ono uhlí, které potřebujeme v elektrárnách a teplárnách. Jestli nám komunisti zkouší nakukat, že by to uměl i stát, tak ze zkušenosti víme, že neuměl. Nebo možná uměl, ale hůř a dráž.