Slepci a kecalové

Není nad moudré borce v diskuzi. Myslím tím takové, kteří sice dosud nepochopili základní principy života, ale jsou chytří, že by radio GAGA zčervenalo hambou, vrátilo by certifikát etalonu inteligence a to s kajícnou, srdcervoucí omluvou.

Tak ti mě v diskuzi k mému minulému blogu docela obyčejně naštvali.

K tomu aby byl minulý blog pochopen, je nutné, aby se, milánci, vžili do situace, ve které žijeme. A taky, aby si uvědomili reálnou situaci zlomeného srdce českého národa.

Byly doby, kdy byl český národ skutečně významným národem Evropy. Ať se ateisté ve svých srdcích bouříte nebo ne, pravdou je, že Češi v těch dobách byli velmi blízko Bohu. Jednalo se o dobu po upálení Mistra Jana Husa, který se nebál říct všem darebákům, ožralům a smilníkům v církvi té doby, že hřeší. Církev tehdy dospěla k závěru, že Češi jsou kacíři a vyslala proti Čechám celkem 7 křížových výprav.

Jenže Bůh byl s Čechy a křížové výpravy "svaté církve" dopadly podle toho. Například při bitvě u Domažlic 50 000 husitů jenom zapělo píseň "Kdož jsú Boží bojovníci" a 120 000 křižáků uteklo z boje. Lezli tam po stromech, husité je sklepávali dolů. Křižáci z Norimberka byli tak vyděšení, že když utekli až do Norimberka, sháněli se po hospodě na spaní - nevšimli si, že jsou doma. Za Čechy bojoval Bůh - srovnejte s příběhy ze Starého Zákona.

Jenomže jak svět světem chodí, věškeré nadšení do čehokoli zhatí vytrvalé úsilí lidí prahnoucích po co nejméně pracném zisku. Spanilé jízdy husitské již nemají s vírou mnoho společného, ale jejich cílem je nakrást si co nejvíc. Úpadek čisté víry v Boha Živého je dokonán v bitvě na Bílé hoře. Následuje doba temna, doba násilné rekatolizace Čech, doba Habsburků.

V minulém století dostal český národ další rány v roce 1938 a v roce 1968. Máme zlomené srdce i páteř. A jak se to projevuje?

Za pár krejcarů si u nás cizáci nakoupili majetky a nutí Čechy, aby buzerovali jiné Čechy za účelem sedření z kůže a dosažení co největšího zisku. Tam, kde zůstaly české firmy, si vedení neváží práce zaměstnanců a koukají jen na to, jak dosáhnout co nejčernějších čísel. Češi si vůbec neváží práce Čechů. Je mezi námi spousta tolerovaných zlodějů. Vzdělávací systém je hodnocen hůře a hůře ne snad proto, že by měl špatnou strukturu (to je oficiální viník, proto se to furt mění), ale proto, že se v něm učí věci k malému praktickému užitku. Pedagogické fakulty jsou u nás nejméně náročné školy a i podle toho to vypadá. Že byste chtěli, aby se student po maturitě z angličtiny domluvil anglicky? Možná jo, ale s Čechem, s Angličanem těžko. A to jsme národ, ve kterém vyrostl Jan Ámos Komenský, mimo jiné hluboce věřící člověk, to ovšem bylo v dobách minulých nevhodné učit, tak to národ neví.

A když si dovolím vyjádřit názor, že se Češi sami z tohoto ekonomicko-sociálně-duchovního marastu nedostanou sami, ale že potřebují pomoc, najde se hned několik nevidomých kecalů, kteří skrze pozlátko slibů vizí, které nikdy nenastanou, reálnou situaci obyčejných lidí nevidí. Taky dost dobře možná se cítí jako super vzdělanci filozofující na zbytečná či nepotřebná témata či témata, která obecně neobsahují v životě použitelné cesty či řešení. Jinými slovy - prázdné kecy.

A jestli kdokoli myslí, že nám někdo pomůže ... Taky jsem si myslel, že nám pomůžou třeba Američani po listopadu, když s nima byl Václav takovej kámoš. Jo, pomohli, ukradli co se dalo. A že by nám teď pomohli třeba humanisté z Evropy? Ten marast, ve kterém se nacházejí je ten samný nebo horší, než ten náš, tak čekejte, že po jejich pomoci to bude stejné nebo horší.

Tak se mili ateisté a filozofové o ničem smiřte s tím, že buďto nám pomůže Bůh, nebo nám nepomůže nikdo, ani my sami. Na to, abychom si sami pomohli, jsme měli už 20 let a je to jen hoší a horší.