Německo už nyní zvažuje neposkytnutí další pomoci Řekům - neplní závazky. Jaké překvapení především pro jasného outsidera francouzských presidentských voleb Sarkozyho, který se svými lokajskými způsoby snažil držet basu s dominantní Merkelovou. A najednou jako by to bylo jinak.
A jakékoli hulvátství bylo Sarkozymu vůči Cameronovi dobré.
Mimo jiné - neukazuje se nakonec, že ten Cameron měl pravdu?
K Německu se přidalo i Finsko a Nizozemí. Další pomoc 130 mld EUR je tak ohrožena.
Řekové si na rozhodnutí o pomoci počkají čtrnáct dnů. Do té doby mají čas na to, aby splnili požadavky. Bez omezení počtu lidí ve státní správě se jim to těžko podaří. Omezit počty lidí ve státní správě se jim díky silným odborům pravděpodobně vůbec nepodaří. A požadovaný konsensus řeckých politických sil se pod tlakem událostí drolí.
Zdá se, že se názor na smysluplnost pomoci Řecku pomalu otáčí. A to i u samotných architektů této pomoci.
K mému včerejšímu blogu o soumraku nad eurozónou mě zaujal diskusní příspěvek o mém levičáctví. Jsem levičák jen tím, že považuji celý projekt EUR, ve světle událostí okolo Řecka, za nefungující? Myslím, že když něco pořádně nefunguje, je potřeba říct, že to pořádně nefunguje. A proč to nefunguje?
Důvody se mohou shrnout do následujících:
- projekt EUR je dodnes založen na politických rozhodnutích, která nejsou podepřena technickým backgroundem. Dodnes není jasné, zda některá země může opustit projekt společné měny, nebo ne a když ano, potom za jakých okolností a podmínek;
- některé záležitosti byly dořešeny příliš pozdě - viz nová metodika Eurostat teprve předloni;
- není jasné, kdo vlastně v rámci tohoto projektu rozhoduje. Účelové spojenectví Merkozy prokázalo velký vliv na rozhodování v rámci společné měny, ačkoli nikdo předtím netušil, že mají takový mandát;
- vrcholové orgány EU se nechovají realisticky. Evropská komise, namísto řešení situace předlužených států, našla viníka v ratingových agenturách a bylo vyvinuto nemalé úsilí k tomu, aby vznikla evropská ratingová agentura. Není jasné, co si od toho hlavouni EU slibují - buď bude evropská ratingová agentura objektivní a ratingy států budou stejné, nebo horší než ratingy amerických agentur, nebo bude investorům jen pro smích;
- ECB nemá jednoznačného partnera spoluodpovědného za stabilitu měny a hospodářství (jako běžné emisní banky mají jako partnera vládu). Ekonomiky s nižší konkurenceschopností tudíž mohou utrpět další snížení konkurenceschopnosti;
- v případě Řecka byla uplatněna zhola nesmyslná politika cukru bez biče. Za lhaní si Řecko vysloužilo peníze;
- v případě Řecka evropští politici prokázali, že se bojí řetězových bankrotů předlužených zemí. Strach je ten nejhorší rádce;
- zhusta se hovoří o hrozbě neřízeného bankrotu Řecka. Jak ale může vypadat řízený bankrot státu, přičemž není možné, aby současně s tím padla i měna? Budou do Řecka vysláni euroexekutoři?
Prostě a jednoduše - pokud se předem jasně a do všech detailů nestanoví, jak bude systém společné měny fungovat, potom společná měna fungovat nebude.
Maglajs minulých měsíců jasně prokázal, že se na mnoho detailů projektu společné měny pozapomnělo. Je otázkou, zda je lépe společnou měnu reformovat, nebo se poučit z minulých potíží a začít dobrovolně znovu. Další možností je projekt nereformovat a po jisté době začít znovu nedobrovolně.
