Jak se mě dotkl Bůh

Čas od času má člověk docela černé myšlenky - "Jak to vůbec žiju? Je tohle vůbec možný?" Pak to třeba překoná a jede dál. Nebo dojde ke změně, která převrátí dosavadní život.

Stalo se to na přelomu tisíciletí. Pracoval jsem u jedné firmy, spoustu a spoustu hodin za docela slušné peníze. Značnou část peněz jsem prohrál v automatech, ale naštěstí jsem se nikdy nedostal do dluhů. Drtil mě princip peníze - moc a tvrdost lidí, kteří moc získali. A hrací automaty.

Nevím, jestli znáte pocit závislého hráče na hracích automatech. To si člověk říká - co čekáš, že ti to vrátí prachy, co jsi prohrál? Nicméně neodejde od hracího automatu dřív, než prohraje poslední korunu a nedá se to udělat jinak. Téměř nic nepomáhá.

Moje manželství bylo na pokraji rozpadu a drželo pohromadě pouze díky mé ženě. Na svou dceru jsem nenacházel čas. Nedivte se, že jsem někde v hloubi duše postupně začal cítit, že ten život, který vedu, není úplně optimální. Postupně jsem měl svého života plné zuby.

Protože jsem od malička tíhnul k filozofii, neodmítal jsem diskuse s jedním kolegou na téma Bůh. Ale samozřejmě jsem mu moc nevěřil, protože jsem byl přece za 30 let budování vlastního názoru mnohem chytřejší než on. Jednou mě pozval k nim domů, že mají křesťanské posezení, doma. Tak jsem mu řekl, že možná příjdu. A když ten den nastal, zjistil jsem, že nemám nic lepšího na práci a tak jsem šel.

No, napřed tam měli takové písně, ti lidi byli divní a chovali se divně, rozhodně jinak, než lidi v hospodě - na to jsem byl zvyklý. Potom mluvil jeden zahraniční misionář a mluvil přímo o těch věcech, které mě trápily. O moci, o zničeném životě. O tom, že Ježíš neuplatňuje svoji moc, ale slouží. O tom, jak Ježíš napravuje životy lidí, pokud jednají dle Jeho rad. To mě zaujalo, ale převážil pocit, že ti lidé jsou divní. Tak jsem při nejbližší vhodné chvíli poděkoval za pozvání a zamířil jsem na pivo.

Asi 100 metrů od domu, ze kterého jsem odcházel se mě dotkl Bůh. Najednou jsem měl naprostou jistotu, že Bůh je a že mám v této chvíli na vybranou buď žít dál stejně jako dosud, nebo žít s Ním - jinak. Bylo to na úrovni fyzického pocitu, jako by se najednou pročistila ta ulice a na celém světě v daný okamžik pro mě existovala pouze jediná otázka či nabídka Ježíše: "Dál se mnou, nebo beze mě, nyní si můžeš svobodně vybrat." A já měl svého dosavadního života plný zuby. Proto jsem zvolil život s Bohem.

Své volby jsem ani jednou nelitoval. Dál se stalo to, co jsem napsal v minulém blogu.

Nebojte se, pokud se Bůh Všemohoucí rozhodl, že se Vás dotkne, jasně to rozpoznáte - špatně se to přehlídně asi jako když 20 metrů nad Vámi prolítně nadzvuková stíhačka rychlostí 900 km/h. Bůh Vám nebude nikdy nic vnucovat, nebude s Vámi manipulovat, nemá to totiž zapotřebí. Vždy Vám dá možnost výběru.

Žehnám Vám pokojem a spokojeným životem plným lásky k Vašim bližním. Taky Vám žehnám k tomu, aby se i Vás dotkl Bůh a poskytl i Vám možnost výběru - a ať je Vaše volba taková, jaká Vám bude nejlépe vyhovovat.