V jedné rodině žila jedna hodná a
milá dívenka. ... Babička jí ušila červený čepeček a podle něj jí začali
říkat Červená Karkulka. ...
Asi všichni znáte tu pohádku.
Bohužel už za našich prababiček byla velká móda zkracování a i spisovatelka
Božena Němcová zkracovala pohádky, které tady na Chodsku lstivě vylákala
z dobrých a (s)prostých lidí. Bohu díky se lidová tvorba dědí
z generace na generaci a já Vám mohu dnes dovyprávět tuto pohádku.
Po úspěšném utopení vlka se voda začala ve studni kazit a okresní hygienická stanice v Domažlicích zakázala pít tuto vodu. Bohužel ne v každé vesnici a samotě tady na Chodsku je veřejný vodovod a proto se babička i Karkulka musely odstěhovat a rovnou do Prahy. Zde začala „mladá“ pro snadnou obživu studovat zahraniční obchod. Příběhem o vlku, myslivcovi, lese… si Karkulka brzy získala mnoho přátel a Praha ji ležela u nohou. Také televize o ní projevila zájem, ale Karkulka jak postupně dospívala se styděla za svůj rolnicko-lesnický původ. Proto odváděla pozornost a vedla někdy nekončící rozhovory o politice.
Samozřejmě, že Karkulka, která jako malá nosila RUM (a nikdy ho nerozbila !!!), neztratila se v lese, bojovala o holý život s vlkem… se jako velká stala úspěšnou ženou. Taky už se nejmenuje Karkulka, protože je vdaná. Čepeček už taky nenosí, ale myslím, že jste ji v úterý všichni poznali.
Bohužel jak je stará tak je blbá! Zase leze vlkovi do postele!
