Otče náš jenž jsi na nebesích….

Přepadá Vás někdy pocit bezmoci a takového nepříjemného chvění? Jako třeba teď v září jdou Vaše děti do školy nebo do školky. Jak to asi zvládnou? Nebo někoho bližního budou zítra operovat, rád by jste mu pomohli, ale bohužel nevíte jak? Otevřete noviny a čtete jak v Gruzii střílejí rakety na obydlené sídliště, vidíte tu bezmoc těch obyčejných lidí , ale….

Myslím si, že zkrátka některé věci ovlivnit nemůžeme, ať se snažíme jak chceme. Máme to  těžký, v dnešní době mobilů, exotických dovolených, splněných přání a dalších dnešních samozřejmostí si přiznat:“ Chlapče na to si krátkej!“

Já bych měl jedno řešení a to: „Otčenáš“. Není to dlouhé, už to někdo přeložil do češtiny, je to nezávadné a hlavně to pomáhá. Tuto modlitbu naučil Ježíš Kristus své učedníky : rybáře, celníky, vojáky, zemědělce…. teď už je kreslí se svatozáří a před jménem  mají titul sv., ale byli to lidé jako my.

Je velká škoda, že mnoho lidí vůbec tuto modlitbu nezná a nepotřebuje. Proto mě zaujala celá stránka v Lidových novinách, kde v rubrice Relax se autoři snažili přiblížit tuto modlitbu svým čtenářům. A to je určitě dobře.

Někdo totiž zjistil, že nejčastější slova Ježíše v evangelium je prosba: „Nebojte se“. Myslím si, že „Otčenáš“ je velmi silný bojovník proti strachu.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,

posvěť se jméno tvé,

přijď království tvé,

buď vůle tvá

jako v nebi, tak i na zemi.

Chléb náš vezdejší dej nám dnes

a odpusť nám naše viny,

jakož i my odpouštíme naším viníkům

a neuveď nás v pokušení,

ale chraň nás od zlého.

Amen.