Příběh o jiném chlapovi, co stále prohrával, ale nevzdal to.

Na stáži v USA jsem slyšel jeden zcela opačný příběh, než který je spojen s Andrejem Babišem. Mluvil jsem s jedním poslancem za Demokratickou stranu v Utahu.

Tento stát byl v minulosti, stejně jako jeho hlavní město Salt Lake City, založen mormony a dodnes v něm, vzhledem ke konzervativnímu smýšlení, na celé čáře vyhrávají republikáni. Ten chlapík říkal, to se nedá nic dělat, taková je situace, musel jsem se naučit s většinou spolupracovat a komunikovat i tak. Tak to je u nás už od nepaměti, i tak musíme zastupovat naše voliče. On byl tehdy v opozici asi dvacet let, já osobně pět. Měl můj obdiv.

V Utahu ale došlo k zajímavé změně situace, díky republikánům. Republikáni jsou v Utahu velmi silní, zároveň i schopní a pracovití. Tak se jim podařilo získat pro Salt Lake City olympijské hry. Jasně, byl to i dobrý kšeft, o tom žádná. No a pak se to stalo. Díky olympiádě se do tohoto města přistěhovalo mnoho nových lidí a tak snad poprvé v historii díky změně ve složení obyvatel vyhrál komunální volby v hlavním městě zástupce demokratické strany. Nepředstavitelné se stalo skutkem.

Proč o tom píšu? Protože není velké umění jen vyhrávat. Protože politika se bez "žvanění" dělat nedá, lidé různých názorů a zájmů se takto mezi sebou pokouší domluvit. No a poslední věc je to, že aby celý demokratický systém fungoval, musí být někdo vždy i v opozici. Je to zcela jiný přístup než který zvolil Andrej Babiš, který se o parlamentu a demokratických procedurách vyjadřuje často pohrdavě a nebezpečně a který nedávno ohlásil, že pokud bude po příštích volbách v opozici a ne ve vládě, tak že z politiky raději odejde.

Na druhou stranu ale A.B. trochu chápu, život je příliš krátký na to, aby ho člověk trávil věcmi, ve kterých nevidí smysl. Možná Andrej Babiš učinkováním v této vládě splní svou historickou úlohu a bude nejlepší, když se vrátí k tomu, co ho baví. Vyhrávat a dělat byznys, bez ohledu na ostatní, tak, aby z toho měl profit hlavně on sám.