Koza z nebe

Bajka o koze, která se prostě zjevila a už u nás zůstala. Podobnosti s děním dnešních dnů ze světa i domova jsou čistě náhodné, jen ta koza je skutečná.

Koza z nebe

V půlce srpna k nám přibyla jednoho rána koza. 

Malá, vychrtlá, zdivočelá, hladová a exoticky vypadající. Po krátkém leč vyčerpávajícím (mě tedy určitě...) a hlavně marném honu jsem musel k jejímu odchytu použít lsti a zálesácké latiny. Oko. Ale jak ta mrcha řvala, když zjistila, že spadla klec, to vám nepřeju slyšet. Ale teleskopické vodítko po našem zesnulém psíkovi se nakonec ukázalo spolehlivým a bezpečným donucovacím prostředkem a koza si pomalu, ač zjevně nerada, zvykala na námi domácími jasně vymezené teritorium a u nás platná pravidla. 
Tedy, aspoň jsem si to zpočátku jako "domácí legislativce a zákonodárce" myslel.
Vzhledem k tomu, že kromě neurčitého a neidentifikovatelného oboječku, který při prvním souboji stejně přetrhla, neměla nijakých dalších identifikačních znaků, nebyli jsme schopni vypátrat její původ ani majitele. Žádné tetování v uších, žádné přivěšky či jiné doklady umožňující identifikaci. Jak je nakonec u imigrantů v poslední době takovým veselým zvykem... 
Ohlásili jsme její objevení se na obecní úřad, obešli jsme všechny hospodařící sousedy v okolí, umístili fotky na Facebook ve veřejném módu s prosbou o sdílení v naději, že se o ni někdo přihlásí. Bláhová naděje... Zejména po té, co se podle zkušené chovatelky koz domácích, tedy českých, jedná o kozu marockou. Kde se tu vzala, čert ví. Jeden kamarád dokonce v reakci na zveřejněné fotky nejapně zavtipkoval, že je to asi průzkum před hlavní vlnou kozích migrantů. Tedy doufám, že myslel ty kozí a žádné jiné.

Velmi brzy se ukázalo, že to koza s lidmi docela umí a tak si získala velkou kamarádku a vůdkyni stáda v manželce. Chodí s ní jako psík u nohy, bečí jako by ji na nože brali, ledva se ji vůdkyně ztratí z dohledu. Když má koza dobrou náladu, baví všechny přítomné svými povedenými kousky, skákáním po skalce, veselým skotačením, trkáním ze zadních na našeho kocoura i sousedovic psa. Přes plot, zásadně, hrdinka. Jo, sranda, to s ní tedy je, to nemohu říct. Ale....

Kozí vůdkyně brzy zavedla volnost pohybu své nové přítelkyně po celé velké zahradě, pokud jsme zde i my. A to se koze velice líbí a celou zahradu si obratem přivlastnila... Co víc? Velice se jí zalíbil můj ovčí kožich, kterým mám vystlané své letní venkovní křeslo jako správný vládce ranče. Tak dlouho si ho vyžadovala důmyslným hrabáním kopítka, nabíráním na růžky, až jsem jednou přišel dom a koukám, koza leží na lavici pod okny na MÉM kožísku ... Ale budiž, už je to starý kožich, kozénka je choulostivé zvíře a hlavně je spokojená, tak proč ne, ne? 

Ale to ji nestačí. Stále se dožaduje vstupu do domu a v každé nestřežené (a vlastně klidně i střežené) chvíli neváhá a z naoko poklidného povalování se a přežvykování spasených okrasných stromků, bylin z bylinkové zahrádky, květin ze skalky , živého plotu sousedů ... se bleskově přemístí do balkonových dveří do kuchyně, jakmile tyto zůstanou byť jen maličko pootevřené. Následuje vyhození ven, výchovný sekanec rákoskou a její následný zarputilý pohled čumáku bez mimiky se zlověstně sklopenými růžky k odplatě. K té tedy zatím naštěstí nepřistoupila. Tedy ne těmi růžky. 
Jinak odplata už se jí zadařila! A to pořádně potupná!!!
Byl jsem s ní doma sám a neustřežil jsem dveře do kuchyně. Pět minut stačilo. Obývák zneuctěn včetně ještě nepřečtené MLADÉ FRONTY rozložené na gauči (asi, tedy doufám, v tom žádná politická odbojová akce a symbolika nebyla "za ty řeči pana majitele" ...). Mf DNES na gauči pochcána do posledního cm2 a všude kolem na sedací soupravě bobky, bobky, bobky... . Odplata naší imigrantky marocké za lásku, péči a dobrotu!! Prostě hygienické návyky afrických koz jsou vskutku neslučitelné s mou domácí kulturou a legislativou. Takže ještě jednou a ... bude to podruhé.... No co jiného můžu dělat, abych neměl na krku OSN, EU, Obámu s Merkelovou, sluníčkáře, pány Šafry a jim podobné moudré demokraty s nebezpečně potlačeným smyslem pro sebeurčení.... 

A z toho plyne poučení: "do české domácnosti pouze kozy domácí"! A to i kdyby ty cizí byly sebeveselejší, sebeexotičtější, sebeskotačivější, pánové!"