Opravdu zajímavý článek Sám na sobě pozoruji, že pocit nasycenosti opravdu nastává zhruba 20 minut po jídle. Myslím tedy, že hospodští, kteří nedodržují správnou míru a váhu, mne sice šidí ale zároveň mi i prospívají. Všechno zlé je pro něco dobré

Veru, všetko zlé je na niečo dobré a naopak. Vďaka za prečítanie a komentár.

Moc hezké a podnětné. Zvlášť teď v lednu.

Nuž musíme vyraziť na Okinawu a kúpiť si tam poriadne jedlo

Velmi zajímavý a podnětný článek. Dálný Východ je pro mě mimořádně zajímavý, Čchi-kung (jasně, to je Čína), je nedílnou součástí mého života, stejně, jako zelený čaj . Ty zdravotní benefity ale asi neplynou jen ze stravy, řekl bych. Já myslím, že hlavním spouštěčem těch nemocí, které zmiňujete je stres. Ale o to je to zajímavější, protože - aspoň podle toho, co vím - je právě v Japonsku stresová zátěž obrovská (sebevraždy studentů, přepracovaní úředníci, válející se v oblecích na podlaze metra atd. ). Mně se vždycky zdálo, že to je snad země vůbec největších protikladů. Přeji Vám krásné dny.

Pán Pavlíček, ďakujem Vám za prečítanie a zaujímavý komentár. Áno krajina protikladov. Ćchi-kung, tak to som vždy chcela vedieť. Ako sa dá naučiť?Neviem ako na to cvičenie ísť, či nejaký kurz si mám zohnať?

Tak to je dobrý nápad. Ďakujem za prečítanie a komentár.

Skvělé, Janka, já tedy miluji čínskou kuchyni, ale každopádně jsi to napsala moc hezky. Jinak jsem kdesi kdysi četla, že člověk je jediný tvor na světě, který jí, i když nemá hlad, pije, i když nemá žízeň, a souloží, i když nechce plodit potomky. Myslím, že je to pravda.

Ďakujem, Maruška, za prečítanie a komentár. Áno asi sme jediní druh, čo do seba ládujeme stravu a všetko a nikdy akosi nemáme dosť.

Janka, díky za japonské rady! Chutné sny dnešní noc!

Ďakujem, podobne.

Pokud by někdo chtěl ten výraz správně japonsky vyslovovat, tak "hara hači bu", naše slovenské či české "ch" v japonštině nemají, je to anglický přepis. Jinak v pojmu "hači bu" je zakotvena i zásada, že člověk, a to zvláště ve starším věku, má být hodně zdrženlivý v pojídání věcí, které mu moc chutnají, jelikož má tendenci se těmi dobrotami přejídat. Dlouhověkost obyvatelů Okinawy má jistě svůj důvod (a možná i hlavní) v potravě - hlavně ryby a mořské plody, (během mých 10 dnů na okinavských ostrovech v roce 1986 jsem našel jenom jednu restauraci, kde měli na jídelníčku i maso) hodně zeleniny a střídmost v jídle a pití, i když na Okinavě mají dost oblíbený "tvrdý" alkohol, a nejlepší je prý ten, ve kterém vyluhují jedovaté a velmi agresivní hady "mamuši", (taky jsem si poháreček na zkoušku dal) ale pijí většinou s mírou. K dlouhověkosti jistě přispívá i tamnější subtropické klima, jižní temperament (na rozdíl trochu upnutých Japonců z hlavních ostrovů) což je bohužel důvod, že se na okinavce v jiných částech Japonska často "dívají z patra" , a taky údajně užívání si sexu, jak ženami tak muži i ve vyšším věku, k čemuž se dokonce i starší okinávské ženy v některých televizních záběrech bez ostychu přiznávají.

Tak ono je to potom vlastne raj na zemi, či? Pekný večer a ďakujem za prečítanie i zaujímavý doplňujúci komentár. Ja som sa bála piť ten alkohol, keď tam človek vidí tie namočené živočíchy, nejak mi to nejde dolu krkom...

Miluji japonskou kuchyni. A nikdy nemám dost

Ja každú, keď je dobrá.

Janka, z 80% souhlasím.

Tak to ma teší.To by mali s teba na Okinawe radosť.

P.S.: nevím, zda předci, a nejen naši, znali ono japonské přísloví. Bývalo kdys i u nás, ovšem v této podobě: ,,Jez do polosyta, pij do polopita!" TAKÉ SE ŘÍKÁVALO, ŽE i dobytek ví, kdy má dost. Ovšem to je mylné, neb i onen dobytek se dokáže chovat v lecčem stejně jako člověk, a i on se dokáže přežrat. Pak nastupuje budˇ veterina, anebo i kafilerie. Nejednou ovšem i člověk si může leccos ,,vychutnat" obdobně. Od nadváhy, a s ní spojené ,,radosti", třeba i přes cukrovku, i až po ono ,,poslední sbohem" A o nápojích ví též ,,své" třeba i játra

Áno, ako píšete, to všetko naša konzumná spoločnosť prináša.