Salman Rushdie – prorok islámské invaze

Pokud by si nevysloužil Salman Rushdie fatvu za Satanské verše, bezesporu by ho stihla za otevřený popis islámského teroru, který se snáší na civilizovaný svět, v jeho nové knize Dva roky, osm měsíců a osmadvacet nocí.

Rushdie ukrývá svůj pohled na islám za metaforou džinů, jak je pro jeho magický realizmus typické. V boji těch dobrých na straně lidstva proti těm zlým vidí spisovatel jedinou naději na záchranu civilizace před temnotou a nihilismem.

Ukazuje, jak nevelké množství odhodlaných jedinců dokáže ovládat obrovské masy, tak jako například „v dobách největšího rozmachu Britského impéria nebylo v Indii více než dvacet tisíc Britů, kteří úspěšně vládli více než třem stovkám milionů Indů“. Vůdci invaze, podle Rushdieho, „nepochybují, že džinové (čti muslimové) jsou lidem v každém ohledu nadřazeni‘. Jejich „pohrdání poddanými jen posílila ochota lidí nechat se naverbovat do role pomocníků při správě nové říše“. Zde Salman Rushdie ukazuje v celé nahotě bezpáteřnost politiků, kteří za příslib zachování byť zdání moci, zradí civilizovaný svět.

V čem vidí naději, vtělil spisovatel do slov filozofa Ibn Rušda: „Nepřítel je hloupý. Tyrani nepřijdou s ničím novým a nedokážou se poučit ze skonu svých předchůdců. Budou krutí,“ pokračuje Rushdie, „budou umlčovat soky násilím, plodit nenávist a ničit to, co mají lidé rádi, a to je nakonec porazí.“ „Obsadit jednotlivá území světa a vyhlásit na nich království, je jedna věc, vládnout jim však je něco úplně jiného. Svárliví, lhostejní, marniví a krutí, obávaní, ale také nenávidění zlí... k vládnutí jim chybí schopnosti. Jediné, čím jsou pro vládnutí nadání, je hrubá síla“.

A tak dokud nebudou „dobří“ muslimové slyšet přinejmenším stejně jako ti „zlí“, nemá civilizace naději. Protože „to, co je v nich zlé a odpudivé, je zrcadlovým odrazem odpudivého a zlé zlého v (ostatních) lidech,... bezohlednost, zlovolnost a krutost. Bitva proti džinům (čti muslimům) je zpodobněním bitvy v lidském srdci.“

Lidstvo může vyhladit islám kvůli těm, kteří staví na jeho násilné podstatě a ignorují to dobré, co se v něm hluboko ukrývá. Ale s tím by jen posílili démony a džiny v sobě samých. Jediná cesta je, aby se muslimové postavili do čela boje proti muslimům. Prošli si co nejrychleji osvícenstvím a reformací. Jinak budou pohlceni spolu s poraženými. Jedině když se budou podílet na zachování „mírumilovného, civilizovaného světa, ve kterém vládne tvrdá práce a úcta k zemi“, má Země šanci na zastavit pád do temnoty islámského područí.