Nejvyšší soud ve středu 9. 3. opravuje pod náporem laické veřejnosti svoje jen hodiny staré prohlášení a upřesňuje, že „poškozený má právo na nutnou obranu i ochranu majetku a usmrcení zloděje lze považovat za vraždu v případech, kdy dotyčný prchá a nepokračuje v trestné činnosti.“
Bude soud zkoumat, zda při útěku měl zloděj v kapse obálku s důchodem, splátkou na nájem nebo prstenem po babičce poškozeného? Už vidím soud, jak říká okradenému majiteli: „Jak jste mohl vědět, že má v kapse vaše peníze? To jste přeci nemohl vidět a občan zloděj již zanechal trestné činnosti.“
Střílet po prchajícím zloději je špatné! Zastavit zloděje odnášejícího lup, tudíž pokračujícího v páchání trestné činnosti, nesmí být trestné! Vnesl Nejvyšší soud jasno do případu, nebo jen celou situaci víc zamotal?
Je to ošemetné, toho jsem si vědom. O čem to ale vypovídá?
Včera argumentoval Nejvyšší soud, že "Prostá krádež totiž, ..., není důvodem k silnému rozrušení." A dnes to zamotává s tím, že "poškozený má právo na nutnou obranu i ochranu majetku", ale "usmrcení zloděje lze považovat za vraždu v případech, kdy dotyčný prchá a nepokračuje v trestné činnosti." Takže někdy krádež je důvodem k silnému rozrušení a někdy ne? Co vlastně Nejvyšší soud vyřkl?
„Nejvyšší soud vydává sjednocující stanoviska v okamžiku, kdy české soudy v obdobných případech nerozhodují jednotně.“ Ale co je to za sjednocující stanovisko, když pár amatérů rozbije odůvodnění Nejvyššího soudu během několika málo hodin? Rozhodnutí Nejvyššího soudy by měla být vysoce odborná, profesionální a morálně správná. A že by to dnes vylepšili, to tedy zrovna ne.
Že je to slovíčkaření? Ale co jiného než slovíčkaření soudnictví je? Je to slovíčkaření pro mě a miliony dalších občanů, ale pro pana Karla Baštu je „slovíčkaření“ mezi včerejším, dnešním a možná dalším zítřejším výkladem Nejvyššího soudu rozdíl mezi zničeným životem s nálepkou vraha nebo spravedlností.
