Opravdu není cesta, jak zabránit tunelování státních peněz na stave

V dnešní MF Dnes je článek* o kauze předražených a nedostavěných stavebních zakázek Ministerstva obrany za 53 mil. Kč. Proč soukromí investoři používají služby cenových konzultantů a stát ne?

Argument, že jsou to vyhozené peníze, když na ministerstvech, úřadech obecně a dalších státních institucích sedí „kvalifikovaní“ lidé, nikdy neobstál, ale ve světle stále většího počtu „provalených“ předražených státních zakázek nabývá hodnoty absurdní komedie.

Soukromé společnosti, jejichž hlavním cílem je zisk, takto „vyhazují“ peníze cíleně. Logicky.

Krátká vsuvka pro upřesnění. „Externí cenový konzultant“ má při stavbě funkci výkonnou a kontrolní v toku financí (organizace výběrového řízení, kontrola rozpočtu, měsíční kontrola prostavěnosti a proplácení faktur, zhodnocení oprávněnosti požadavků na navýšení ceny, atd.). Tito lidé dělají jenom toto a dělají to dobře, na rozdíl od státních „odborníků“.

Přínos renomovaného cenového konzultanta s dobrou pověstí odborníci ani v nejmenším nezpochybňují. Ani já se tu nechci věnovat obhajobě užitečnosti této služby. Chtěl bych se spíše zamyslet nad otázkou, zda skutečně externí cenový poradce může být odolnější proti korupci než státní úředník nebo instituce.

Jaká je šance, že „externí“ cenový konzultant odolá nátlaku na výběr toho „správného“ dodavatele? Kdo bude vybírat cenového konzultanta? Známe z praxe, že firmy, které kritizovaly postup státních úředníků, již nikdy státní zakázku nedostaly. Také už vidím ten zástup „nových“ firem cenových konzultantů.

Státní aparát už několikrát dokázal převzít výborně fungující nástroj kontroly, úspor či zvýšení produktivity ze ziskového sektoru a přetvořit jej v pravý opak, tedy k zakrývání podvodů, vyšším výdajům a práci pro práci.

Přesto si myslím, že by to mělo fungovat. Tak jako fungují auditorské společnosti. I cenové poradenství má svá pravidla a své standardy. Na rozdíl od státních úředníků, kteří nemají ani tu nejmenší zodpovědnost a prokázat úmysl je téměř nemožné. Proto stát platí za stejný typ vozovky dvakrát tolik než potravinový řetězec, kterému na cenu dohlíží cenový konzultant.

Ve zmíněném článku jmenovaný pan Kajetán K. je evidentně tunelářský diletant. Způsob, který zvolil, a chamtivost nemohly mít úspěch. Nebo ano? Prošlo by mu to, nebýt ministerstva plná nových košťat?

* http://zpravy.idnes.cz/mfdnes.asp?v=171&r=z_domovaa&idc=1422467