Někdo musí být první

„Právní“ argument paní Vlasty Parkanové, že „to tak dělali všichni“ a brekot, „proč zrovna já?“, je přesným popisem, jak si politici představují pojem zodpovědné spravování věcí veřejných. A také osvětluje paniku ministra Kalouska.

To že více než 10 let nenašel nikdo odvahu obvinit námi volené zástupce, že spravují naše věci „trestuhodně“ špatně, neznamená přeci, že to dělají správně. Pan Kalousek chápe pozici politika jako nedotknutelné všemocné léno a viditelně ho děsí možnost, že by se musel někomu zodpovídat.

Možná soud paní Parkanovou zcela očistí a vyřkne rozsudek, že celá praxe, kdy volený zástupce může určovat, kolik utratí, jen na základě svého vlastního uvážení (nebo přesněji podle pokynů kmotrů), že tato praxe je správná. Ale bude to rozhodnutí soudu a nikoliv diktát famiglií.

Jak si pan Kalousek představuje právo, ukázal 24. 6. 2012 v pořadu Otázky Václava Moravce. Právo podle něho nepředstavuje soudní rozhodnutí, ale rozhodnutí ministra financí, cituji: „Já vám povím, jak rozhodne soud!“

Můžeme se dohadovat, kdo má pravdu, ale naše názory vlastně nejsou až tak důležité. My potřebujeme rozhodnutí soudu. Nedovolme politikům, aby tomu zabránili! Protože „někdo musí být první“!