Dozrál už čas na vyrovnání s minulostí? Chceme-li kritizovat bratry Mašíny a Milana Paumera, měli bychom neochvějně, bez kompromisů a bez možnosti promlčení potrestat vedoucí komunistické funkcionáře, prokurátory, soudce, vojáky a policisty, kteří se jakkoliv podíleli na perzekuci obyvatel.
Sám patřím mezi kritiky skupiny kolem bratří Mašínů. Tvrdím, že jejich cíle měly být více politické. Ale nezapomínejme, že v době vyvrcholení jejich činnosti jim bylo 20 a 22 let! A v době útoku na stanice SNB 18 a 20 let. Podívejte se na dnešní 20leté mladé muže, či spíše děti.
Naše kritika bude oprávněná pouze za předpokladu, že všichni Grebeníčkové a Brožové-Polednové budou souzeni a případně odsouzeni a zbaveni majetku. Jak můžeme říkat Mašínům, že neměli právo zabíjet policisty, když nesoudíme viníky, proti kterým oni bojovali? Nejméně 242 politických vražd znamená několik desítek soudců, prokurátorů, obhájců (ti v první řadě), policistů, kteří připravovali „důkazy“. A to jsou jenom vraždy. Co desetitisíce dalších politických vězňů? Každý měl svého fízla nebo dva, prokurátora, soudce, bachaře.
Shodli jsme se, že komunistický režim byl protiprávní. Ale zločiny nesoudíme! Sami ti, kteří měli být obžalovaní, rozhodli, že se na ně bude nahlížet jako na plnitele rozkazů a zákonů, které byly tehdy platné. Ano, za velezradu byl trest smrti, ale oni se provinili falšováním důkazů, vynucováním přiznání a ignorováním práva. Že to nevěděli je stejně pravděpodobné, jako tvrzení bachařů v Osvětimi, že si mysleli, že se jedná o rekreační středisko. Odsouzených ve „srandaprocesech“ bylo jen pár. Těch, kteří byli příliš hloupí, nebo nemají dnes žádné ochránce.
Kdybychom soudili zločince z řad komunistů, mohli bychom říci Mašínům: „Vaše akce byly loupeže a vraždy. Právo se postará a o potrestání zločinů. Nelze ho brát do vlastních rukou.“ Ale nemůžeme. Lidé jako JUDr. Sacher nebo Václav Havel nám to nedovolili.
Čeká nás vyrovnání se s minulostí. Nemysleme si, že tomu unikneme. Nám, kteří jsme se narodili v sedmdesátých letech, teprve musí dojít, že dnešní korupce a beztrestnost mocných má své kořeny v nepotrestaných zločinech komunistů z 50-tých let, křivení charakterů let 80-tých let a našeho odmítnutí soudit z počátku let 90-tých.
Musíme, jako se Němci museli po čtyřiceti letech vyrovnat s nacistickou minulostí. Bude to bolestné, protože mnozí nebudou schopni uvěřit, že jejich rodiče nebo prarodiče mohli jednat nečestně v tak váženém povolání, jako je soudce, obhájce nebo policista. Soudit nejenom komunisty, ale desetitisíce prospěchářů, kteří se vezli na vlně diktatury jedné strany. Když ne soudní cestou, tak morálně.
Protože se nejednalo o zločiny komunismu ale o zločiny komunistů.
