Islamoskepse nebo islamofobie?

Těžko popsat pojem islamofobie lépe, než to udělal Ali Sina v textu „Islamofobie je útok ad hominem“. Dokazuje, že samotný pojem islamofobie je nesmyslný, a podává vysvětlení, proč je tento neologismus tak populární. Osobně bych tak daleko nešel. Věřím, že islamofobie existuje, avšak jako u ostatních fobií, postihuje zlomek promile lidí.

Před mnoha lety se diskutovalo o pojmu neoantisemitismus. Spor byl o tom, zda je jakákoliv kritika Židů nebo Izraele vůbec možná. Spor ve své podstatě nesmyslný (kritika je legální vždy) vyústil v určitou definici „Tří pravidel“. Nový antisemitismus se vyznačuje démonizací Židů (1), vytvářením dvojích standardů (2) a zpochybňování existence Státu Izrael (3). Nešlo tady o fobii, strach jako takový, naopak cílem antisemitismu je strach vyvolávat, přesto pravidlo tří soudů je velmi vystihující v aplikaci na pojem „islamofobie“.

Fobie je iracionální strach. Po kriticích islámu se plivne označením „islamofob“ vždy, když se někdo opováží islám nebo muslimy kritizovat. Jakákoliv kritika islámu je tedy a priori nepřípustná, nikoliv oponována a vyvrácena. Podívejme se tedy na kritiku islámu. Jistě i zde se najdou extrémisté, avšak mluvme o středním proudu.

1. Jsou islám a muslimové démonizováni? Kritici obvykle kritizují určitý jev (šaríju, pronásledování křesťanů nebo homosexuálů, statisticky podchycené jevy v Západní Evropě,…) nikoliv obecně islám. Pokud kritizují islám obecně, jde obvykle o řazení islámu mezi ideologie nikoliv náboženství. Ani toto však nelze nazvat démonizací. A že někdo nazve konvertitky k islámu husami, protože nekriticky propagují, aniž by oponovali argumentům? To není démonizace, ale nedostatek trpělivosti.
2. Jsou podrobování muslimové dvojímu metru? Nikoliv. Naopak! Islamofobem je nazýván ten, kdo kritizuje volání muslimů po dvojím metru pro islám, po zvýhodňování, a kdo takový dvojí metr odmítá. Dvojí metr je samotnou podstatou islámu, který rozděluji lidi na věřící a nevěřící.
3. Zpochybňování legality božího práva na nadvládu islámu. Snad nikdo nezpochybňuje právo občanů zvolit si teokratickou formu řízení státu, pomineme-li „míru demokracie“ použitou k prosazení vlády islámu. Avšak svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhých. A naše stále ještě svobodná kultura dospěla do stádia oddělení státu od náboženství.

Je tedy možné, aby kritika islámu byla fobií? Ptám se českých muslimů. Pokud je nemyslitelné kritizovat islám, výroky v Koránu, činy zakladatele Mohameda nebo současných imámů, pak se jednoznačně nejedná o fobii, ale jde o nepostradatelný pud sebezáchovy.

(http://pravdaoislamu.cz/index.php/2007/08/15/islamofobie-je-utok-ad-hominem/)