- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Že ti, kdo nadávají věřícím do hlupáků, si sami nedají ani tu nejmenší práci zjistit si něco o víře a opakují předsudky a zjednodušení, se kterými se začínalo při seznamování malých dětí s vírou v Boha, je typické. Stejně tak typické je, že kdo se vysmívá věřícím, že u Boha hledají posilu, často sám visí na berličkách alkoholu, bití slabších nebo jiných posilovačů sebevědomí chlapáků. A do třetice, věřte nebo ne, není žádný důkaz, že bůh neexistuje. Stejně jako není důkaz o jeho existenci. A s přesvědčením limitně se blížícím jistotě tvrdím, že nikdy ani nebude.
Ono na tom ve skutečnosti nezáleží. Lidé se budou o něco hádat vždycky. Co mě na tomto sporu zajímá, je však otázka, jestli idea humanismu, v jeho protináboženské podobě, může nahradit víru v boha v rovině lidských morálních hodnot.
Víra v boha nebo boží dokonalost, ke které se věřící má snažit přiblížit, je základním kamenem posilování dobra v člověku. Ať již opakováním životů nebo v rámci jednoho života, jako motivace činit nepohodlná rozhodnutí často proti vlastnímu okamžitému prospěchu, je víra v boží soud nezastupitelná. Není to strach před trestem, jako u „světské“ spravedlnosti, ale touha jednat správně a přiblížit se tak dokonalosti.
Naopak humanistické pojetí lidské dobroty nenabízí dostatečnou motivaci jednat správně proti svému prospěchu. Lidská práva a svobody jsou v pojetí humanismu vynucovány pod hrozbou trestu. Kam takový způsob směřuje, ukazuje praxe evropských „ochránců svobod“, kdy lidé a skupiny, které prokazatelně nectí evropské morální normy, jsou protežovány a tolerovány. A naopak, kritika a poukazování na porušování lidských hodnot těmito protežovanými skupinami je odsuzována jako agresivní a netolerantní jednání. Snad proto, že zpochybňuje samotnou smysluplnost samozvaných arbitrů.
Ale zpět k motivaci jednat v souladu s morálními hodnotami. Je to spor, zda jednat správně z přesvědčení nebo ze strachu před trestem. Moderní věřící již zcela opustili představu pekelných muk jako trestu. Je to vlastně vývoj všech skutečných náboženských směrů. Zmiňme védské tradice o tisíce let starší než židokřesťanská, nebo s nimi srovnatelnou buddhistickou. Podstatou vztahu člověk-bůh je snaha přiblížit se ve svém konání boží dokonalosti a tím si zasloužit sjednocení, nirvánu, Boží království.
Univerzální lidství, lidská práva a svoboda jsou krásné hodnoty, avšak dlouhodobě nedokáží motivovat člověka dodržovat dobrovolně nařízení, která pro něho osobně nejsou výhodná. Jestliže smrtí vše končí, tak proč se něčeho vzdávat?
Hodnota humanismu spočívá v pomoci, kterou umožnil člověku vyvést svou víru od středověkých pověr k modernímu sebevědomému a radostnému životu beze strachu. Pomohl člověku znovu si uvědomit pasáž z vyznání víry: „Věříme, že (…/bůh) nás proto stvořil, abychom Ducha Božího v sobě majíce, šťastni byli, život Pravdy žili, Pravdy Boží hájiti se nebáli a života věčného tak jistě dosáhli.“ Tato linka víry ve smysl radosti ze života společně se zodpovědností jednat v souladu s morálními hodnotami se vine všemi upřímnými podobami víry v boha.
To, co jsem zde napsal, jsem nemínil jako argumenty proč věřit. Víra se nedá vyargumentovat, to platí pro vědu nebo filozofii. Víru buď máte, nebo ne. Nebo chvíli ano a chvíli ne. A často ji provází pochybnosti. Mínil jsem svá slova jako námět k zamyšlení pro všechny, kdo si lacinými berličkami vítězství nad jejich vlastní představou, co je víra, zpevňují sebedůvěru. Jsou schopni postavit víře rovnocennou alternativu?
Další články autora |
Jaké jsou zkušenosti našich testerů a jejich dětí s dětskou opalovací kosmetikou Lirene? Ochránil pokročilý systém fotostabilních organických a...