Braňme se šíření nenávisti a teroristických myšlenek médii!

V čí prospěch? Kdo vydělává miliony na popularitě „Utoyské zrůdy“? Kdo tím povzbuzuje další potenciální vrahy? Proč média tak ochotně pomáhají teroristům v šíření myšlenek? Záleží na tom, co chtěl vrah světu sdělit?

Já tvrdím, že ne! Média vydělávají na teroristech a za to jim pomáhají šířit jejich propagandu. Kdo s tím může něco udělat? Média. Vypustí si kapři rybník?

Přitom řešení je jednoduché a sestává ze dvou bodů, které by měla média dodržovat při informování o teroristických činech nebo vraždách páchaných blázny a ideologickými šílenci.

1. Neuvádět jméno vraha nebo teroristické organizace.
2. Neuvádět ve jménu jaké ideologie, myšlenky nebo politického požadavku se vraždilo.

Neuvádět jméno vraha nebo teroristické informace

Principy pravdivého, nezávislého a nestranného informování samozřejmě velí uvést jméno vraha nebo teroristické organizace zodpovědné za útok. Ale nemusí to být palcovými titulky, každý den a na každém rohu. Lidé mají právo znát jméno vraha nebo vrahů, ale to neznamená, že taková jména musí na nás křičet ze všech rohů, stánků a obrazovek. „Utoyský vrah“, „Bestie z Utoyi“ a mnoho dalších přezdívek vezme vrahům „odměnu“ pro kterou většina z nich vraždí (mluvím o politických a ideologických šílencích). Protože obrovské jméno na titulních stránkách takovou zrůdu jenom glorifikuje. „Není špatné reklamy!“, jak říkají v Americe.

Neuvádět ve jménu jaké ideologie, myšlenky nebo politického požadavku se vraždilo

Stejný přístup jako v prvním bodě. Je důležité vědět, že vraždili ETA, IRA, HAMAS, CIA, FBS, pražská ODS,... ale není důležité do omrzení opakovat, ve jménu jakého politického požadavku nebo ekonomického zisku, umírali lidé. To patří do politického rozboru na pátou stranu, ne na titulní strany.

A tak média mohou do budoucna snížit počet lidí zavražděných za účelem bezplatné politické nebo ideologické kampaně nebo alespoň předejít jejich nárůstu. Ale to by si majitelé nepřišli na další miliony a celosvětově možná i miliardy dolarů.

Proto, až příště budou dělat PR nějakému novému „utoyskému pomatenci“ a jeho ideologii, měli by stejně velkým písmem uvádět jména šéfredaktorů jako spoluviníky a kolik jejich list vydělal na zvýšeném nákladu. Ať víme, kolik dolarů přinese médiím smrt jedné lidské bytosti.