Nedomazlení a nedomilovaní

Donesly se mě dvě důležité zprávy. Jedna, že se má nejmladší dcera zasnoubila. Druhá, že Real Madrid porazil Atletico tři nula v semifinále Ligy Mistrů a je velká pravděpodobnost, že postoupí do finále. Ronaldo dal tři kusy.

Pak je tu ještě několik méně důležitých zpráv, jako že socan Sobotka podal demisi, aby si zachránil socanskou kůži. Bez vlády se fungovat dá. A celkem dobře, bez potomstva a třeba polních prací, už hůře. Bude asi málo ovoce a hroznového vína, které mám rád. Všechno prý pomrzlo. Budeme muset zřejmě dovážet. Tohle jsou důležité události, jimiž stojí za to se zabývat. Zasnoubení a dostatek ovoce.  Pád vlády? Pchá, zřejmě pod ní praskla větev. Jak se říkávalo o vládách v Africe v dobách mého mládí.

Ptala se mne jedna kolegyně, v čem spočívá dospělé chování slečny, která si mi, jak popisuji v předminulém blogu, sedla na klín, po několika měsíčním zdráhání a začala mne zcela dobrovolně, bez vyzvání líbat. Musel jsem kolegyni vysvětlit, že v tom, že se ona slečna  rozhodla, co je pro ní v tu chvíli důležité. Tedy ono líbání a mazlení a tulení se, protože jak pravila, byla nedomilovaná a nedomazlená.

Každý kdo byl v životě občas nedomilovaný a nedomazlený, ví jak je tohle obtížná životní situace. A jen ti, kteří si troufnou požádat, a poznat onoho muže, či ženu, jak praví Bible, se dokážou této malé osobní tragedii vyhnout, případně překonat. Někdy, někdo k vyrovnání tohoto deficitu, obětuje i manželskou věrnost.

Pravda, znám i takové, co volí mezi domilovaností a domazleností a věrností a vítězí věrnost. Bez ironie takové chování obdivuji, ale nejsem si jist, jestli bych v takovém případě se zachoval stejně. Celibát mi jde mizerně, on mi vlastně nejde vůbec.

Pokoušel jsem se kdysi dávno tento stav zvládnout, ale zjistil jsem, že umím si dlouhodobě odříci alkohol, drogy, ale odříct si mazlení a milování je nad mé slabé síly. Obdivuji světce, ať východní, či křesťanské, pokud se dokáží vyrovnat s tímto rozhodnutí, jak se říká v katolické církvi: „Vydat se tou úzkou stezkou, plnou odříkání, která zaručuje spásu.”

Pochopitelně za dospělé chování té slečny výše uvedené, považuji z toho důvodu, že ona riskovala odmítnutí, výsměch, spolehla se na to, že uspěje, protože občas lidé v takovém případě se zachovají hloupě a mají potřebu vracet „křivdy,” které podle jejich mínění ten dotyčný/dotyčná jim svým zdráháním způsobil. Já naštěstí tímhle chováním netrpím a rád si užiji v takovém případě. Slečna byla krásná a voňavá.

Pochopitelně, jsou zde ty Přikázání, která říkají: „ Nesesmilníš, nepožádáš manželky bližního svého, ani cokoliv jiného jest jeho.” Jen ta přikázání neříkají nic o tom, jak se má zachovat muž, když ta manželka požádá jeho. Tóra a Talmud mluví o ukamenování takové manželky. Ale je pravdou, že už ani ortodoxní židé své hříšné manželky nekamenují. Zavrhnou je a dají jim lístek na rozloučenou.

Kolegyně se mnou zcela nesouhlasila, ale má právo na odlišný názor a jiné vidění světa. Já si pořád myslím, že Kristus sice požaduje spravedlnost, ale dává přednost milosrdenství. Konec konců, co by bylo lidstvo bez milosrdenství? Počítá se s tím, že jsme slabí, a že ty přikázání jsou ideál. Ideál, který velmi těžko dosáhneme. Pokud vůbec. Fanatici kamenují.

Bůh, který je podle mé víry milosrdný, odpouští, na rozdíl od pyšných fanatiků, protože si je vědom slabosti člověka, kterého slabého stvořil, aby mu dal šanci občas na něčem maličko vyrůst. Fanatici požadují všechno a pokud není všechno bez milosrdenství zabijí.

Pochopitelně, pokud někdo hodlá riskovat manželství, pokud je mu jedno, co se stane dál, jde jen za svým štěstím, ten asi dobře nedopadne. Co znám ty manžely/manželky, co se rozhodli jít za hlasem srdce, ať to stojí, co to stojí, tak ty ani Pán Bůh trestat nemusel. Ti se většinou potrestali sami. Tady na tomto světě. Ale to už je jiná historka. Tam toho dospělého moc není.

A ti, co si pořídili, muži i ženy trochu toho mazlení a milování, protože jim chybí v tom vztahu a zůstali tam kde měli, sice za světce bráni nebudou, ale byli dospělí, alespoň v něčem. Možná v tom nejdůležitějším. V plnění těch povinností. Jo a kde je pravda? Nevím, ani ji nehledám. Protože věřím, že platí: „Milosrdenství chci, ne spravedlnost!” Jo jo.