Příběh na pokračování o jednom lidském osudu zatím bez konce, jehož začátek se datuje přibližně třicet let zpátky…předchozí díl najdete zde
Trápilo jí, že se z jejich života skoro vytratilo milování. Dřív se milovali denně, po porodech holek míň, po přestěhování zase víc. Zeptala se Adama přímo, chtěla vědět, co se s jejich láskou stalo.
„Podívej se, jak vypadáš.“ odpověděl jí Adam, když chystala večeři. „Mohla bys začít cvičit.“ Eva nebyla schopná slova. Postavil ji před krutou realitu, které se zuby nehty vyhýbala. Poznala dávno, že šaty, které oblékala, když se poznali, se nejspíš srazily při praní. Zavírala před sebou samotnou oči. Protože se nechtěla smířit s tím, že ta ženská v zrcadle je opravdu ona. Ona přece taková není. Uvnitř je pořád ta stejná holka, které nepřetékají tuky přes kalhoty.
Jenže tahle „nová“ Eva Adama už nepřitahuje. A dává jí to výrazně najevo. Místo milování raději kutí svoje elektronické výmysly.
"Musím s tím něco udělat. Takhle to přece nemůžeu žít věčně. Ještě mi není tolik, abych prožila život v celibátu." řekla si Eva a vrhla se na dietění. Na cvičení neměla čas, nebo se jí spíš nechtělo. Holky vyžadovaly pozornost a musela se točit kolem domácnosti. V životě by si nedovolila Adama požádat, jestli by třeba neumyl nádobí. Vysmál by se jí. Od toho je v domácnosti ženská. Chlap má vydělávat peníze. Tak běhala do práce, starala se o domácnost, o děti… život se tak nějak zrychlil.
Na holky byl Adam přísný táta. Ostatně byly každá jiná. Jak vzhledem, tak povahově. Lenka víc podobná Evě, Lucie víc podobná Adamovi. Rozhodně nezapřely, že jsou jeho. Snažil se je vychovávat, ale neměl na to trpělivost. Každý jejich prohřešek trestal řádným výpraskem. Holky dostávaly výprask za různé hlouposti vařečkou, prutem, kabelem, vším, co se zrovna připletlo do cesty.
Eva jenom mlčky přihlížela. Měla strach, že by se mohl ohnat i po ní. Tolik si přála, aby si k sobě s dětmi našli cestu, on ale nechtěl pochopit, že snaha musí vyjít z jeho strany první. Že dokazovat lásku a strach o ně bitím není nejlepší způsob. Nedokázala mu to říct. Nemohla. Nesnesl jakoukoliv kritiku, je přece inženýr s červeným diplomem.
Vlastně si neříkali nic. Že jejich manželství už dávno není to, co si slibovali, poznali oba. Zjistili, jak málo mají společného. Nikdo je nenaučil se bavit o tom, co je trápí. Nesdíleli spolu svoje životy. Nebyli zvyklí si stěžovat, mluvit o věcech nahlas. Nedorozumění, nepochopení a nesoulad přecházeli mlčky. Občas si jeden na druhého zanadával, když se nemohli slyšet. Navenek pořád působili jako dokonalý manželský pár, uvnitř už to tak harmonické nebylo. Každý trávil čas po svém, v jednom bytě, každý každý se svým pocitem osamění a nepochopení z druhé strany.
Pokud Vás příběh zaujal a chcete vědět, jak dopadne, čtětě další díl zítra v 10:10
