Příběh na pokračování o jednom lidském osudu zatím bez konce, jehož začátek se datuje přibližně třicet let zpátky…první díl najdete zde
„Miláčku, musím Ti něco říct.“ Snažila se tvářit tajemně, ale tisíce hvězdiček v jejích očích prozrazovaly, že tahle informace bude stát za to.
„No tak povídej“ reagoval Adam bez většího zájmu. Poslední dobou ho tenhle vztah příliš svazoval. Nechtěl se vázat, chtěl si užívat. Posledních pár týdnů přemýšlel jak z toho všeho ven. Nějak elegantně ovšem, aby si zachoval tvář.
„Budeme mít miminko.“ Vychrlila ze sebe Eva, plná radosti a čekala, jak jí Adam nadšeně zlíbá, možná se i rozpláče dojetím, ale to mu odpustí. I chlapi můžou ve vyjímečných případech brečet. A tohle přeci je vyjímečný okamžik.
„Cože?!“ překvapený byl, což o to, ale rozhodně ne tak, jak předpokládala.
„No… budeme mít miminko“ špitla. Tohle ne, tohle rozhodně nečekala.
„Vždyť jsem si dával pozor…“ nevěřícně na ní zíral.
„Asi ne pořádně, mám to potvrzené od doktora.“ Měla slzy na krajíčku.
„Ale no tak, nebreč. To se nějak vyřeší“ uklidňoval ji i sebe. A zapínal mozkovnu co s tím, k sakru udělá.
„Vyřeší?“ Koukla na něj s nadějí. „Můžeme se vzít….“
„Evo… ne tak rychle, já si tě nemůžu vzít.“
„Nemůžeš? Jak nemůžeš? My spolu čekáme dítě a ty si mě nemůžeš vzít? Co tomu řeknou naši? Víš jaká to bude ostuda? Co o mě budou povídat ve vsi?“ teď už plakala naplno.
„Nemůžu si tě vzít, protože už ženatý jsem.“
To bylo jako facka. Eva nevěřila vlastním uším. Tohle je zlý sen, ze kterého se chce probudit teď hned. Najednou viděla věci v souvislostech…
„Na potrat nepůjdu, ve vsi se nic neutají a já to dítě chci. Dítě naší lásky. Nebo to taky byla lež?“ vzpamatovávala se.
„Nemusíš na potrat, postarám se o tebe i o prcka, jen si tě teď nemůžu vzít. S ženou si dávno nerozumíme, proto jsem tu s tebou a ne s ní. Miluju tě. Rozvedu se a vezmeme se pak.“ Oddaloval tragédii, však něco vymyslí teď měl v hlavě vymeteno. Musel jí nějak ukonejšit, nemohl dopustit, aby udělala jeho ženě scénu. Kdo ví, čeho všeho je v zápalu boje za práva svého nenarozeného dítětě schopná tahle holka z vesnice, obzvlášť když je těhotná a mozek jí ovládají splašené hormony a mateřské city.
Eva se snažila těhotenství tajit, ale když na ní začalo být vidět bříško, musela s pravdou ven. Rodiče, jak předpokládala, nebyli zrovna nadšení. Spíš naopak. Táta chtěl Adama zabít. Samozřejmě, že si Evu musí vzít. To by takhle nešlo. Svobodná matka! Taková ostuda! Táta zuřil. Že si jí Adam vzít nemůže věděla zatím jen máma. Táta by je přizabil všechny tři.
Nicméně ani tahle informace se nedala před tátou utajovat věčně. S rostoucím břichem rostl i jeho tlak na Evu, co bude s tou svatbou. Přece to nenechá jen tak, to mu nemůže udělat. Co by tomu řekli lidi? Tak musela s pravdou ven a na pomoc si vzala Adama, který svatosvatě slíbil, že o Evu a malé se postará. Tak velela jeho mužská hrdost a čest. Dokonce si už podal žádost o rozvod.
Pokud Vás příběh zaujal a chcete vědět, jak dopadne, čtětě další díl zítra v 10:00
