Objevilo se několik návrhů na řešení tzv. romské otázky . Nedá mi to, abych nereagoval.
Bytostně se to mě i mé rodiny dotýká. Nemohu a nechci mluvit za všechny Romy.Každý člověk je originálem, stvořen k Božímu obrazu .
Přichází na tento svět poničený dvěma světovými válkami / mohli za to Romové ?/čistý a neposkvrněn. Vlivem různých okolností a událostí vnímá své okolí. Když má trochu štěstí, rodiče mu dají vše, co oni svému dítěti mohou dát. Já jsem to štěstí - bacht , že můj otec makal od nevidím do nevidím,měl. Po válce, když jej komunisti spolu se stovkami svých příbuzných vyhnali z rodné spišské osady kopat tunely na Ostravsku,pomáhal budovat válkou zničené české hospodářství.
Makal celý život, v Kohinorce dřel za pár šupů, jen abychom nepoznali bídu a hlad,jenž on poznal v dětství požehnaně. Když mu přibývali leta a blížil se důchodový věk, nepřestal pracovat,dokonce od rána do večera. Jen aby ta penze byla větší a on si užíval důchodu.
Vzpomínám si, jak jsem mu často masíroval bolavé záda. Hekal a naříkal, ale nikdy si nestěžoval. Ráno opět vstal a šel makat.
Dnes na tomto světě není, ale často na něj vzpomínám a dávám jej za příklad svým dětem a
vnoučatům.
Já i mí sourozenci pracovní návyky po otci zdědili. Pracujeme a živíme se poctivě.
V mládí jako lisař v Kohinooru / celkem 14 let /,nyní více jak 20 let v terénu mezi Romy .
Když vloni Vandasovi ostří hoši táhly Janovem, tak mě soused nařkl, že jsem nemakačenko .
Musel jsem se tomu smát.
Do smíchu mi však není, když čtu názory lidí na řešení tzv. romské otázky. Stačí si pročíst diskuse k
mému blogu, pana Kmeťa nebo pana Bangu.
Jímá mě hrůza,až kam daleko jsou ochotni lidi zajít, jedná -li se o Romy,chcete -li Cikány.
Úvodem jsem vylíčil ,jak to chodilo v naší rodině. A mnoha romských rodinách to vypadalo stejně.
Nesouhlasím s tvrzením, že jsme nikdy nepracovali a žili ze soc.dávek.
Ministr Kocáb přišel s tím, že ročně ČR vynakládá na Romy několik desítek miliard.
Zapoměl však na podstatné - z těchto miliard se živí tisíce a tisíce úředníků, kteří sedí na úřadech a
řeší tzv. " Romskou otázku" .
Jak se jim to daří řešit, vidíme v zaostalých romských ghetech a sídlištích. Je jich více jak 300!!
Miliony jdou na vybavení policistů,nákup automobilů, techniky. Miliony na nesmyslné formuláře a
žádosti. Miliony na exekutory ... K Romům se dostane jen almužna v podobě existenčního a
životního minima .
Mnohdy se řeší problémy Romů o nich bez nich. Rozhodují úředníci od stolu,bez základních znalostí
dané problematiky.
Co vědí o romské kultuře, cítění a duši Romů?
Jen ta negativa, co přinášejí média honící se za senzacemi. K tomu zakořeněné předsudky části
občanů ,nástup extremismu a rasismu a obraz je hotov. Řešení také.
Jenže se píše rok 2009, nikoliv 1939, kdy Romové a Židé byli postavení mimo zákon. Kdy se
stavěly Lety a Osvětim.
Je naší svatou povinností udělat všechno proto,aby se ty zvěrstva nikdy neopakovaly. Aby někdo
trpěl jen kvúli tomu, že se narodil jako Rom, Žid či Čech nebo Slovák..
Jak tedy řešit problém soužití romské menšiny a české majority ? Jde to a půjde to někdy vyřešit ?
Já se toho asi nedožiju, ale moje děti a vnuci snad ano.
Přestaňme se vzájemně osočovat, urážet. Vzhlížejme k sobě jako rovnocené bytosti . Jako lidé žijící
ve společném státě a řešme problémy vzájemným nasloucháním a respektem. Jinak je to cesta do
pekel.
