Daj, dajori - matka, maminka v našem národě je pojem. Zemře - li maminka, pláče srdce, umře otec - o dad, pláče duše, říkávali naši dědové a báby. Moje maminka již není mezi živými, dnes něco napíšu o její mamince, mé phuri daj .
Narodila se 12.4.1907 v cigánské romské osadě Vlčany - Farkašda u Galanty /SR/.
Bohužel jsem ji nezažil, narodil jsem se 8 roků po její smrti. Zemřela mladá, ve svých 44 letech po porodu
dvacátého čhavora - dítěte. Inu, tehdy byla jiná doba. To nebyly přídavky na děti, různé sociální výhody,jaké mají dnes lidi. Vzpomínám na mého dědy Karola Döme /1904 -1977/ romského muzikanta. Vypravoval, jak se těžko potloukali životem, živili se poctivou buti - prací, kterou mnozí mladí cigáni ani neznají.
" Kde je slyšet mnoho slov, není slyšet srdce - Kaj šundžol but ava, našundžol o jilo ", praví jedno naše moudro. Jen krátce :
Strejdovi Karlovi, kterému bylo 2. března 59 let , maminku nikdy neviděl, zemřela šest dnů po jeho narození - 8.3.1951.
Pomáhali ho vychovávat, jak to chodí u mnoha romských rodin moje máma a její sestry. Také jeho strejda Moricz Döme Pišpek. Děda odjel, jako mnozí Romové za prací do Prahy a pravidelně se vracel domů za svými malými dětmi. Oženil se podruhé, vzal si Pražandu Františku, zdravotní sestřičku. Ta byla velice hodná a milá. Oba dva jsou pochováni na Olšanech.
Strejda Karel, romanes Karči žije a podniká se svou rodinou na Královehradecku.Mají krásný domek, štyři již dospělí děti, spousta vnoučat.
Celý svůj život naše babička i děda žili poctivě . Nikdy nezneužívali systém soc.dávek,jak je tomu dnes!
Jako většina lidí, bez rozdílu, dřeli od úsvitu do noci, jen aby vychovali své děti v poctivé manuša .
Touto cestou jemu a zejména moje babičce posílám poděkování a vzpomínku:
Moje milovaná babičko - phuri dajori.
Paľikerav - děkuji za to , že jsem.
Za mou mámu, za všechny tvé dcery a syny, vnuky.
Ležíš v rodné slovenské zemi.
Tvé srdce , duše a mysl však žije v nás a v mém srdci- jilo.
Moc ti děkujeme a nikdy na tebe
nezapomeneme !
Tvůj vnuk Jan.
