Slyšeli jste někdy naživo Terru inkognitu? To byl nářez, co...

Zahajuji kartičký seriál, kde bych chtěl shrnout tvorbu jedné kapely. Jestli jste o ní nikdy neslyšeli, není to vaše vina. Jednalo se vskutku o efemerní záležitost, pro mě ovšem srdeční.

Koronavirová krize pro mne znamenala jisté zklidnění. Ušetřil jsem čas dojížděním do práce. Odpadla různá jednání. Práci z domu jsem si mohl rozvrhnout tak, že jsem dopoledne byl s dětma a dělali jsme školu. Pak jsem jel do terénu, nebo jsem pracoval v noci, třeba do čtyř do rána. Na konci noční šichty jsem si často ještě sedl venku a rozjímal u flašky slivovice, nebo co bylo zrovna po ruce. A řekl jsem si, že je pomalu čas dát do kupy svoji „pozůstalost“.

Ne, zatím se ještě necítím, že bych měl někam odcházet (i když člověk neví dne ani hodiny…). Prostě je to tak, že se touto myšlenkou zaobírám už nejmíň deset let. A teď jsem se k tomu konečně rozhoupal. Při nočních rozjímáních jsem se dostal ke vzpomínkám, co bylo kdysi. Za studií jsme dali do kupy kapelu a ani ne dva roky tvořili v garážové zkušebně. Vystoupení jsme měli všehovšudy tři (na Lipnici jsme uzavírali hlavní program po ZNC, nekecám :)). No, hrát v kapele už asi nebudu, tak sem chci pověsit naše původní texty dřív, než je úplně zapomenu. Moc toho není, něco zůstalo rozpracované a nejspíš to tak i zůstane. Čas, čas, to je to, co mi chybí nejvíc…

Terra inkognita – tak jsme se jmenovali. Tímto zdravím do Budějic, Doubravice, Podivína a Nasavrk.

První song, co jsme nazkoušeli bylo čistokrevný blues:

Barrandov

Ptáci už zpívaj, noc pomalu končí

v hlavě mi straší, tak budu vám hrát

Tohlecto blues má zelený oči

tak jako holka, co míval jsem rád

Já byl jsem moc hodnej, anebo moc pil

neměl jsem prachy a neuměl krást

Jednou nechala dopis a já to pochopil

Mně zůstalo blues a taky ten chlast

Kdo z vás ji potká, tak zkuste jí říct

že tady sedím a nemůžu spát

Nenene nechci to vrátit, vždyť nemám už nic

Já mám jen to blues, to chtěl bych jí dát

Jó bejvaly časy a není to dávno,

kdy pro trošku lásky bych šel třeba bos

Jenže teď v mojem srdci je studený ráno

A cajdavý blues, černý jak kos.

Jó bejvaly časy a není to dávno,

kdy pro trošku lásky bych šel světa kraj

Jenže teď v mojem srdci je vyprodáno

Má láska je blues. Tak kapelo…

HRAJ!!!