V hlavních médiích se ožehavému tématu dostává méně pozornosti, než by mělo. Svět je na pokraji konfliktu, který může mít těžké následky.
Izrael a USA - kdo je čí prodlouženou rukou? Foto: iDnes.cz
Obavy z této války mám od října, kdy se Írán začal častěji skloňovat. Tehdy začalo ,,růst napětí v oblasti´´, jak tomu s oblibou říkají politici a jejich novináři. Zvláštní je asymetrie tohoto růstu napětí, kdy kroky zvyšující napětí podniká převážně Západ.
Tak se dozvídáme, že USA, Francie a Velká Británie posílají k íránskému pobřeží další a další lodě, že západní země zmrazily íránská konta ve svých bankách, že vyhlásily nějaké embargo atp. Naopak, když propluje Suezem jedna íránská loď, hned je oheň na střeše, co si to Írán dovolil. Největším zločinem Íránu jsou okamžiky, kdy se Mahmúd Ahmadínežád objeví v plášti u nějakého jaderného reaktoru. Přitom ale nevím o žádné jednoznačné analýze, že Írán vyvíjí jaderné zbraně.
Média strach z Íránu ochotně přiživují. Když v Saúdské Arábii ukamenují několik cizoložnic, vzbudí to mnohonásobně menší poprask, než když Írán jen jedno ukamenování plánuje.
Zdá se však, že největším eskalátorem napětí je Izrael. Spekulace o izraelském útoku na Írán tu jsou již od října, zároveň to působí dojmem, že USA se do války s Íránem až tolik nechce a celé vojenské manévry a nátlakové akce možná vykonávají proto, aby nějak Izrael zklidnily. Ale možná tu válku také chtějí a jen si vylepšují útočné pozice.
Pokud Izrael provede útok na Írán a ten se rozhodne bránit, je vcelku logické, že Američané, kteří jsou dlouhodobě ve vleku sionistické lobby, do takové války už těžko dokáží nevstoupit (kompenzací pro ně bude výhled nové ropy). A tak se Izraeli dostane oné pochybné cti, že budou západní (nejen?) vojáci umírat za pochybné zájmy izraelských vládnoucích kruhů.
Otázka je, jaký dopad případná válka bude mít na svět, na Evropu, na Českou republiku. Přestavuji si to následovně: V lepším případě nás čeká zejména dramatické (ještě dramatičtější, nežli tak jako tak nastává) zvýšení cen potravin (v důsledku zvýšení cen ropy), v tom horším pomře 5 – 10 procent Evropanů na anthrax nebo nějakou podobnou nemoc. Budiž nám však útěchou, že poslední případ pravých neštovic proběhl o rok dříve, nežli v Íránu vypukla islámská revoluce.
Dokonce se objevují neověřitelné informace, že bilderbergián Karel Schwarzenberg předjednává pro prchající Izraelce ubytování formou stanového městečka na našem území. Těžko odmítat uprchlíky v tíživé situaci, ale asi bych se v takovém případě poněkud bál jezdit pražským metrem.
Samozřejmě nelze úplně vyloučit možnost, že Írán jaderné zbraně vskutku vyvíjí. Ale to by přeci nemuselo pravděpodobnost konfliktu zvětšit. Země, která jadernou zbraň vlastní, je pochopitelně obtížněji napadnutelná a sama někoho těmito zbraněmi těžko napadne, taktéž kvůli strachu z odvety. I na severokorejské jaderné zbraně doplácí nejvíce jen samotné obyvatelstvo Severní Koreje. A to jsou Kimové podle mého soudu daleko větší magoři než vnitřně nesourodí vládci z Teheránu (generálové, duchovní a mezi tím se zmítající politici v čele s Ahmadínežádem).
Pokud jde např. o americké války ve světě, v zásadě se dá říci, že pokud země s potřebnými surovinami nemá jaderné zbraně, USA si mohou dovolit ji napadnout přímo, zatímco v případě zemí jaderně ozbrojených nezbývá, než trpělivě vyčkávat a podporovat příležitosti k ,,odloupnutí´´ území. Do války se SSSR si USA netroufly, ale po rozpadu tohoto kolosu do svého vlivu ,,sluply´´ mj. Gruzii a částečně Ázerbájdžán, aby si zlepšily přístup ke kaspické ropě. Nejvíce se jim asi sbíhají sliny na ropu ze západní Sibiře, ale kvůli ruským jaderným zbraním jim nezbývá než čekat, zda se neurodí nějaký separatismus.
Pokud tedy (lehce skřípající) izraelsko-americké souručenství pod nějakou záminkou rozpoutá konflikt s Íránem (jak říkal G. K. Chesterton: ,,Každá válka začíná protiútokem.´´), který se dosud k válce nenechal vyprovokovat (např. zmrazení kont centrální banky chápu jako faktickou velkou bankovní loupež, i když si to možná představuji špatně), dostaneme se tak do zvláštní situace. Izrael, který jaderné zbraně asi má, ale nechce to přiznat, napadne zemi, která jaderné zbraně zatím nemá a nechává se (byť s občasnými problémy) kontrolovat od mezinárodních komisařů.
Velká média by byla ráda, kdyby nás při pohledu na Ahmadínežáda v plášti nad bazénkem s vodou (anebo při pohledu na šíitské duchovní v jejich turbanech) pořádně mrazilo po zádech. Jak to ale sleduji, spíše mě mrazí po zádech, když se v televizi objeví zachmuřený židovský obličej B. Netanjahua, E. Baraka, A. Liebermana či jiného bojechtivce.
