Možná mě dnes budete (mylně) nálepkovat jako havlistu, švejnarovce, peheovce, halíkovce či pravdoláskaře. Jenže právě proto, že jsem se prezidenta Klause v minulosti spíše zastával, je pro mne dnešní projev zklamáním.
Klaus von AbsurdistanaTeo.cz
V souboji Klaus - Švejnar jsem fandil Klausovi a udělal bych to znovu, kvůli vstřícnějšímu vztahu ke konzervativním hodnotám. O tom však dnes psát nebudu. V prezidentském vystoupení (odkaz 1) jsem byl svědkem nevzhledné myšlenkové směsi o pěti ingrediencích.
Ingredience 1: Suché oznamovací věty, které projev patřičně nastaví. Nacházíme je hlavně v první polovině projevu. Prezident nám zde sděluje opravdu převratné myšlenky - loni byly troje volby a letos nejsou žádné; dluh vznikl v druhém desetiletí demokratického státu a už se s tím musí něco dělat; svět se rychle proměňuje; česká ekonomika je provázaná s ekonomikou evropských zemí; zvolení politici dostanou příležitost ukázat, co umějí.
Ingredience 2: Neskrývané sympatie k stávajícímu kabinetu. Václav Klaus je velice silným příznivcem Nečasovy vlády, jak v projevu naznačil, je to zřejmě i díky absenci jeho neoblíbené Strany zelených ve vládě i Sněmovně. Je také evidentní, že prezident má Petra Nečase o hodně radši než Mirka Topolánka, možná ho děsí varianta, že by se do čela ODS dostal Alexandr Vondra. Co se týče sympatií k reformám, vybavuji si komentář jednoho novináře (snad z protiklausovsky laděného Respektu), že V. K. byl v 90. letech člověk, který rád přednášel na světových sympoziích o svobodném trhu, ale doma si netroufl ani na deregulaci nájemného. Dnes razil V. K. názor, že reformy jsou nutné (na čemž se s ním shoduji, i když jejich dosavadní pojetí mne v lecčems zklamalo) a snad chtěl i sdělit, že letošní škrty ještě nejsou reformami, což měl možná zdůraznit více. Také mě zaujal prezidentův opovržlivý poukaz na opoziční trumfování bonmoty. Takový apel měl svůj smysl v minulém období, kdy paroubkovská ,,blokační polovina´´ svým humpoláctvím pomohla k prožvanění tohoto času. Ale dnes, kdy lze opozici bez problémů přehlasovat a navíc se často hlasuje bez podrobnější sněmovní rozpravy, jsem docela rád, když opozici někde zaslechnu. Pochopitelně, že je rozdíl mezi konstruktivní kritikou a samoúčelnou negací (typickým příkladem byla otázka zdravotnických poplatků, kde ČSSD v roli demokratické levice trestuhodně selhala), ale v odparoubkované ČSSD dochází k jistému posunu. Byl jsem se podívat na nedávném hlasování o nedůvěře a nezastírám, že druhdy trapný Lubomír ,,Jako´´ Zaorálek vystoupil s překvapivě kvalitním projevem. Celkově nad druhou ingrediencí novoročního projevu říkám své: ,,No tak budiž, máte k vládě blízko a já nad ní ostatně také (zatím) nelámu hůl.´´
Ingredience 3: Předpisový optimismus. O panu prezidentovi se říkává, že by se rád stylizoval do tatíčkovské role, ale z této ingredience na mě dýchal spíše Gustáv Husák, nežli Tomáš Garrigue Masaryk. Klausovo setkávání s pracovitými a kreativními lidmi, kteří se nenechají rozhodit novinářskými kverulanty,
ve mně evokuje onen zprofanovaný ,,klid na práci´´.
Ingredience 4: Důvěra v sebe sama, nikoliv ve stát. Osvědčený klausovský pepř, který projevům dodával příjemný šmak. I pro víceméně středového konzervativce, kterým se cítím být. Jenže, jak už to chodívá, i tohle koření za ta léta poněkud zvlhlo. Čemu se dříve tleskalo, to je dnes odzíváno. Ale řekněme, že tento aspekt má být připomínán opakovaně a nekritizujme za něj pana prezidenta.
Ingredience 5: Tradiční klausovské pohrdání lékařským stavem. Václav Klaus nepřál lékařům již v 90. letech a zdá se, že se k tomuto svému negativnímu postoji opět vrací. Ano, organizované podávání výpovědí je věc problematická - jsem jejím opatrným příznivcem a chápu, že názory se různí, třeba i v závislosti na osobních zkušenostech. Skutečnost, že Klaus tuto delikátní tématiku zahrnul do svého novoročního projevu však budí obavu, že má až příliš jasno. Ostatně tvrzení, že odcházení za lepším do ciziny ztratilo smysl, neobstojí. Pro dotyčné lékaře ten smysl evidentně má. Je zvláštní, že ,,Old Invisiblemarkethand´´ (Starý Neviditelná ruka trhu) tu náhle apeluje na morálku, a dokonce odkazuje na Viktora Dyka, jehož závěrečné dvojverší ze Země mluví (odkaz 2) je s nejčernějšími sny ministra Hegera jaksi protisměrné. (Byť osobně nevěřím, že by kauza vůbec mohla míti tak tragické důsledky.) Prezident naší země sice má vlastenecké cítění, ale když se pro nějakou ideu rozhorlí, občas vykolejí ze skutečné reality věcí.
Nakonec jsem rád, že jsem si spravil chuť při novoroční promluvě pražského arcibiskupa Dominika Duky (odkaz 3). Ačkoliv pravděpodobně měla (z pochopitelných důvodů) nižší sledovanost, byla připravena vskutku profesionálním způsobem a stárnoucí mocnář Klaus může jen tiše závidět. A snad si vzít aspoň v něčem příklad do budoucna, aby se jeho příští projev dal lépe poslouchat, když už stejně není pomalu kam přepnout. Děkuji Vám, pane arcibiskupe!
KONEC ČLÁNKU
Odkaz 1 - Novoroční projev prezidenta Klause
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/211411033110101-novorocni-projev-prezidenta-republiky-vaclava-klause-2011/
Odkaz 2 - Země mluví
http://newyorskelisty.com/misc/zememluvi.html
Odkaz 3 - Novoroční promluva arcibiskupa Duky
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/21056221860-novorocni-promluva-arcibiskupa-dominika-duky-2011/
