Ohlédnutí za vajíčkiádou

Byl jsem se tam také podívat, měl jsem to v plánu už týden předem. Původně jsem si říkal, že bude legrace. Rozesmátý Paroubek nastoupí před své sympatizanty, nějaký odvážný člověk vyběhne z davu a potřísní Jiříkovi drahé sako dvěma či třemi dobře mířenými projektily. Sám jsem samozřejmě házet neplánoval, člověk se nechce do něčeho namočit a navíc tu symbolickou rovinu akce zvládne někdo odvážnější.

Představitelé ČSSD si takové napomenutí zaslouží. Třeba jen za ty kejkle s proplácením poplatků v krajských nemocnicích. Nejsem právník a netroufám si soudit, zda Rath a podobní zákon porušují či nikoliv. Ani si nemyslím, že by kvůli této akci nezbylo na opravy silnic. Ale jestliže v důsledku likvidace poplatků dochází k narušení regulačního efektu, zaplatí nakonec největší náklady centrální subjekty, tj. zdravotní pojišťovny. Nejde tedy o nic jiného, než o Rathovu předraženou kampaň za peníze všech plátců zdravotního pojištění. Když k tomu přidáme celou myšlenku protipoplatkové kampaně, kterou bych shrnul heslem: „Získáme masy na aspirin zdarma. A těch pár leukemiků, na jejichž nákladnou léčbu se nedostane, stejně volby nerozhoduje.“, potom je jasné, že vajíčkové napomenutí je zcela na místě. Když jsem se metrem blížil k cílové stanici Anděl, všiml jsem si tří kluků, tak kolem 15 let. Každý z nich držel v jedné ruce skateboard a ve druhé ruce docela velké plato vajíček. Už jsem stejně dva tři dny tušil, že to bude mela – asi se tentokrát lidí s tímto nápadem sejde trochu více, a bude tam hodně křiklounů, kteří na opozičního lídra svedou včerejší déšť a manželčinu migrénu, když na něj dokázali svést třeba i nepořádky v poslaneckém klubu ODS. A pak jsem se dostal na místo – ohromná tlačenice, sympatické zvonění klíči, docela vtipné transparenty (namátkou: NEKOPEJTE NÁM DO VAJEC!!!) skandování jako na fotbale: „Vypadni, vypadni!“, schizofrenické výzvy: „Pojďte mezi nás, pojďte mezi nás!“ a hlavně … vejce, kam se podíváš. V okamžiku příchodu předsedy ČSSD a jeho melody boys (nechyběl ani již zmíněný doktor Rath) začaly ze všech stran létat spršky vajec. Recesistická akce se zvrhla v akci: „Každý blbec z okolí si jde hodit.“ V tu chvíli už to začalo být nudné a jednotvárné a byl jsem rád, že to za půl hodiny skončilo, dav se dal do pohybu a já mohl odejít za svými studijními starostmi. Typologie lidí, kteří se z akce rozcházeli, byla zajímavá, zkusím částečný výčet – dámy ve středním a starším věku, které si odnášely oranžové růže. Skupinka solidně vypadajících SŠ studentů, kteří se smáli a prohlíželi si nějaké oranžové prospekty. Dívka v podobném věku, která někam volala: „Jééé, ahoj. To byla sranda, jak byl úplně od těch vajíček.“ Pak kluci kolem dvacítky s dredy (hlavní nosiči transparentů) a potom různí mlaďoši ve věku mezi 15 a 20 lety. Z té poslední skupiny se rekrutovalo nejvíce vrhačů. Tak jsem si říkal, co budou dělat zítra ve škole – možná házet pomeranči po spolužácích, možná vytáčet učitele a točit ho na mobil, možná to zatáhnou a půjdou chlastat do hospody. To si pak člověk říká, čím budou házet po Paroubkovi, až budou na sociálních dávkách. Anebo až jim slíbí po N-té odložit státní maturitu. Budou létat vajíčka nebo volební hlasy? Kdo ví… Jak už jsem naznačil, to vyznění celé akce se mi nelíbí. Hodí jeden, hodí druhý, a pak začnou házet všichni, je to davová psychóza. Facebook shromáždí tisíce vajíčkářů a za týden později bude mluvit do podoby maturit, aniž by zvážil odborné argumenty. Týpci, kteří se začnou učit měsíc před maturitou, budou angažovaně toužit po „dostatku informací“. Trajektorie vajíčka je nevyzpytatelná – někteří vajíčkáři ostýchavě házeli obloukem na střechu volebního trucku. Jiní mířili přímo na pódium, a to často tak špatně, že trefovali sympatizanty socdem pod pódiem, což bylo obzvláště nechutné. A někteří šli s lidmi pod pódiem, zejména seniory, do otevřeného konfliktu – jakápak úcta ke stáří! I když je pravda, že senioři jsou zase občas až nechutně zapšklí proti mládí. Sečteno a podtrženo: Pokud dvacet let po revoluci rozhoduje rozvášněný dav o tom, kdo může a nemůže udělat mítink na veřejném prostranství, a pokud to ještě ke všemu odnášejí také obyčejní (jen trochu pomýlení) spoluobčané, kteří se tam přišli podívat, potom prostě nemohu s takovým přístupem souhlasit. Aspoň, že se na Paroubkův populismus nachytala v eurovolbách jen necelá čtvrtina aktivních voličů, pročež v součtu s věčně zakyslými komunisty získal jen něco přes třetinu hlasů. Už ta jeho permanentní kampaň ztrácí na síle, a to je dobrá zvěst. Podstatnější než zvěst o obratu vajíček ve smíchovském Albertu. Byl jsem rád, že to vajíčkové bláznění potom utichlo. A ve volbách jsem podpořil Roithovou a Březinu. Podstatu své práce v EP za předchozích 5 let vysvětlili nejlépe. A bylo o nich občas slyšet i během doby, kdy tyto eurovolby byly ještě v nedohlednu. Což se o Falbrech ani Zahradilech bohužel říci nedá.