Mohli jsme tu cenu dát někomu statečnému a obětavému, upřímně bojujícímu za základní lidská práva. Mohli jsme tu cenu dát Aljaksandaru Milinkievičovi, běloruskému disidentovi, který zastřešuje protilukašenkovskou opozici a je šikanován režimem. Mohli jsme tu cenu dát nějaké čínskému disidentovi (disidentce) nebo ruskému opozičnímu novináři (novinářce). Ale my jsme řekli: NE!
Asi takhle by mohl Nobelův výbor oznámit výběr letošního laureáta Nobelovy ceny míru. Udílení ,,nobelovek za mír“ je dlouhodobě považováno za zpolitizovanou záležitost. Přesto občas získají ocenění i skutečné osobnosti, jako třeba íránská právnička Širín Ebadiová. Letošní volba je však tragikomická. Začněme skutečností, že nominace musely být poslány do 1. února, to znamená, že Barack Hussein Obama – Soetero byl nominován po necelých dvou týdnech v prezidentské funkci. Co za tu dobu stihl? Párkrát poobědvat s odboráři, párkrát zajít na sportovní utkání, pronést nějaký ten líbivý projev a samozřejmě povýšit pár svých kamarádů do vyšších funkcí (např. zástupce nechvalně známé Planned Parenthood, jejíž zakladatelka Margaret Langerová se hlásila k eugenickému odkazu nacistické Třetí říše, a kterážto společnost mj. kryje zneužívání nezletilých v dnešních Spojených státech). Tak málo a stačilo to k nominaci. Někdo se nedočká nominace ani za léta v kriminále, prezidentu Obamovi stačí pár dní bezrizikového chrochtání v Bílém domě. Tomu se říká spravedlnost. V Americe se občas spekuluje, zda je Obama vůbec rodilým občanem USA, tj. zda je legitimním americkým prezidentem. Pochybnosti vycházejí ze skutečnosti, že Obama během svých studií požíval stipendium pro zahraničního studenta. Prezident zatím veškeré pochybnosti zdárně smázl, a tak se můžeme zaradovat: „Hurá, v Bílém domě nesedí podvodník, který se lživě vydává za amerického rodilého občana. Je to jen obyčejný vyčůránek, který podvodně pobíral stipendium pro zahraničního studenta.“ O Baracku Obamovi se hodně píše, jaký byl nadaný student. Možná to znamená, že po generaci státníků – potížistů (Reagan, Havel) přichází do světa generace vysokoškolských jedničkářů – ambiciózních šprtů. Obama, Fico, Rath, jak se to rýmuje. Nemohu se ubránit dojmu, že cena pro Baracka Obamu není cenou za přispění k světovému míru, ale cenou za žvanění. Ve svých projevech načrtl zajímavé perspektivy – svět bez válek a jaderných zbraní. Dokud neměl svět jaderné zbraně, proběhlo v Evropě spoustu válek. Po zavedení jaderných zbraní převládl strach ze vzájemného zničení a s výjimkou smutné války na Balkáně se Evropa už šedesát let vyvíjí mírově. Nejsou tedy Obamovy cíle (alespoň z hlediska Evropanů) poněkud protisměrné? Navíc to působí dojmem, že Obama se míjí s realitou. Ač nejsem zrovna příznivcem válečnických dobrodružství Ameriky na Blízkém východě, těžko mě může nadchnout směřování, kdy Obama řekne něco o mírové spolupráci s Íránem a Ahmadínežád hned otestuje novou raketu – jakoby tu byl Obama spíše pro srandu králíkům. O tom, jak vzorně spolupracuje s největším pracovním lágrem na světě, korektně zvaným Čínská lidová republika, svědčí dost a dost jeho odmítnutí dalajlámy. O vytváření dluhopisů krytých čínskými kápy a podpoře násilné politiky jednoho dítěte na půdě OSN by se také dalo mnoho napsat. Když pominu sympatické rozvolnění neproduktivního protikubánského embarga, je tu ještě jeden líbivý konkrétní krok – rozpuštění věznice Guantanámo. Ve skutečnosti jde o pokrytectví nejhrubšího zrna. Muž, který v Senátu hlasoval pro házení živě narozených dětí do popelnice (tj. chtěl zrušit Born-Alive Infants Protection Act, který se vztahoval na děti přeživší nezdařený ,,potrat částečným porodem“ (partial-birth abortion) v 7., 8. či 9. měsíci těhotenství, viz mediálně známý případ Gianny Jessen), tu náhle pláče pro trochu ostřejší výslechové metody uplatňované na arabských teroristech. Jaká to dobrota, ušlechtilost a mírumilovnost! Inspirován jedním dávným výrokem Ronalda Reagana (na adresu nějakého svého kritika), troufám si tvrdit, že Barack Obama nepíše své dojemné projevy inkoustem, nýbrž krokodýlími slzami. Připočteme-li k obrazu tohoto laureáta blouznivou ekonomickou politiku, snad už pochopíme, nejen proč Baracka přirovnávají republikáni k Jimmy Carterovi, ale také, proč je v kruzích demokratů přirovnáván k J. F. Kennedymu. Ano, tomu Kennedymu, o kterém Ronald Reagan roku 1960 prohlásil: ,,Pod tím rozcuchaným klukovským účesem je to pořád ten starý Karel Marx.“ KONEC Poznámka: Původní titulek, který byl urážlivý, byl v souladu s kodexem blogera pozměněn.
