Liga zoufalců

Lednové přestupní období přineslo nepříjemné zprávy nám slávistům i našim věčným kamarádům sparťanům. A obě spolu mají více společného, než se na první pohled zdá.

Rudolf SkácelDeník Sport

Záložník Rudolf Skácel, který ke konci podzimu vyčníval ze sešívané mizérie, řekl své sbohem a bude si opět hledat angažmá v cizině. Co na tom, že neustálým střídáním zahraničních klubů už asi navždy promrhal možnost udělat si daleko větší jméno v českém fotbale, snad být i v základní sestavě reprezentace? Ve Slavii by měl možnost znovuvzkřísit svůj trochu uvadlý talent, měl by své jisté a dříve nebo později by si zase zahrál v evropských pohárech. Navzdory nepříjemné zkušenosti z letního přestupního období, kdy si na Západě nenašel klub si raději bude opět na vlastní pěst hledat angažmá. Budiž, když je někdo nepoučitelný, stejně mu budu držet palce. Sparťanům vyšel ligový podzim lépe a nejvýraznější postavou byl obránce Roman Hubník, který se dostal i do reprezentačního kádru. Ten stál před volbou, zda bude z FK Moskva hostovat na jaře ve Spartě (a hrát o český titul) anebo zda přestoupí do Herthy Berlín (a bude bojovat o udržení v německé 1. Bundeslize). Samozřejmě dal přednost německé variantě. Tyto dva příklady jasně ilustrují situaci v českém fotbale. Prestiž pražských S je věcí dávno minulou, hráči dnes raději chodí hrát o udržení do cizích lig – na Západ a někdy i na Východ. Jednou z příčin prachbídných výsledků je atomizace české fotbalové kvality – každý prvoligový (ale někdy i druholigový) klub se snaží své hráče prodávat rovnou do ciziny, bez nějaké mezistanice v podobě předních českých klubů. Proto se u nás většinou v posledních letech udělují tituly za zisky okolo 60 bodů – vytvořit kvalitní klub u nás prostě nelze, ačkoliv finanční situace nejbohatších klubů u nás (Slavia, Sparta, Mladá Boleslav, Liberec) je lepší než před 10 lety. Bohužel i v situaci, kdy se nějaká parta výraznějších hráčů sejde v nějakém lepším klubu, berou boj o titul a účast v evropských pohárech mnozí výrazní hráči jako jakési dočasné povyražení. Třeba boleslavský Pecka se stal nejlepším střelcem ligy a poté zmizel kamsi do druholigových německých Cách, aby se za nějaký čas v tichosti vrátil. Zahrát 2 nebo 3 povedené sezóny v řadě, třeba by už byl v nějakém věhlasnějším klubu. Nová posila Slavie Milan Kopic je také typickým příkladem – nejprve to zkoušel ve Spartě, pak se prosadil v Mladé Boleslavi a rychle zamířil do nizozemského Heerenveenu. Teď je po neúspěšném angažmá na hostování v Edenu a myslíte, že pomýšlí na nějaké evropské poháry? Kdepak, jeho hlavním cílem je odrazit se k nějakému dobrému angažmá v cizině a rychle zase zmizet. Říká se, že je vše otázka peněz, ale nejsem si jistý, zda si někteří hráči, kteří dají přednost záchranářským bojům v zahraničí, opravdu finančně polepší. Možná je to jen takové zobání drobků, zatímco ještě v 90. letech odcházeli hráči jako Nedvěd, Poborský, Šmicer, Berger, Bejbl, Suchopárek, Látal, Němec, Rada a další poté, co své schopnosti ukázali v dresu předních českých celků. Je otázka, zda se jim třeba dnešní talenti typu Morávek alespoň přiblíží. Na druhou stranu jde o začarovaný kruh – česká liga už je natolik rozmělněná, že i tady čeká hráče stagnace – třeba takový Marek Suchý byl nejdříve zázračným talentem, o kterého se zajímal Real Madrid a FC Chelsea. Poté byl stále ještě velkou nadějí a zájem o něj měl Everton. Nakonec se dočkal velkého hostování s opcí ve Spartaku Moskva. (Možná, že ty původní zvěsti trochu nafoukli hráčští agenti.) Zdá se tedy, že situace českých fotbalistů je bezvýchodná – mohou volit mezi stagnací v české lize (jako Suchý) nebo riskováním s brzkým přestupem do zahraničí (jako mnozí ztracení synové českého fotbalu). Co poradit hráčům, co poradit klubům? U hráčů těžko říct, musí si to v hlavě srovnat sami, jen ty útěky za západními druhými ligami nějak nechápu. Klubům bych poradil dívat se hlavně na Balkán a do Afriky, tam se leccos kvalitního a vděčného za rozumnou cenu dá sehnat. Celkově však neočekávám, že by českou kopanou čekala příliš tučná léta. Na klubové úrovni určitě ne, na té reprezentační snad ještě máme na občasnou účast na velkých šampionátech. Tak dobře, jako v dobách Uhrina, Chovance a Brücknera však hned tak nebude. Čímž samozřejmě neříkám, že musíme automaticky zatratit úplně všechny hráče ze zpackaného turnaje ve Spojených arabských emirátech. KONEC