Miroslav Návrat ve svém úterním blogu (http://navrat.blog.idnes.cz/c/264068/Co-maji-lidovci-a-zeleni-spolecneho.html) volá po užší spolupráci KDU-ČSL a SZ. Podle mého soudu je však užší spolupráce těchto stran nemyslitelná.
Autor zřejmě vychází z předpokladu, že středově konzervativní a středově liberální strana by spolu měly táhnout za jeden provaz, obzvlášť při shodných problémech s pětiprocentní uzavírací klauzulí. Možná formou společné kandidátky, možná vzájemnou podporou senátních kandidátů. Také mi tahle myšlenka přišla dříve logická, ale dnes ji vidím jako špatnou. Po pravdě řečeno spíše razím pohled, který Návrat nazývá ,,radikálně konzervativní´´. Zelení jsou dnes větší hrozbou pro společnost, nežli nostalgický Jurský park zvaný KSČM.
Už věta o sociálně-tržním hospodářství jako alternativě k rozhazovačnému socialismu a bezmorálnímu kapitalismu je sice mimořádně lákavá, ale bez pořádného vysvětlení připomíná spíše jen recitaci z nějakého stranického věstníku. Podobně je tomu i s kvalitou života a trvale udržitelným rozvojem, přičemž druhý pojem mi nápadně připomíná ,,vědecký komunismus´´ neblahé paměti.
Snad je něco pravdy na těch nemateriálních hodnotách. Protože pravice obvykle přitahuje pozornost těch momentálně úspěšných, levice těch momentálně neúspěšných, zatímco k lidovcům a zeleným se přidávají voliči z jiných důvodů, nezávislých na jejich aktuálním rozpoložení. Také je asi pravda, že v těchto dvou stranách bude z logických důvodů vyšší podíl idealistů a menší podíl kariéristů. (Což ale ještě neřeší otevřenou otázku, zda v tělese libovolné politické strany mohou vůbec takoví lidé vyšplhat na vrchol.)
Potom přichází myšlenka o ochraně životního prostředí jako výsostně konzervativním tématu. Nevím, neumím posoudit, ale spíše se obávám, že s tou starostí zelených o životní prostředí to není zase až tak žhavé. Typický zelený aktivista možná stráví hodiny u výpustě chemické továrny, aby tam měřil koncentraci rtutě nebo kadmia ve vodě. A večer jede někam domů, kde mu partnerka nadopovaná hormonální antikoncepcí (HA) poslouží k vydrhnutí pohlavního příslušenství a následně vymočí do vody další dávku toxinů ničících životní prostředí daleko více než nenáviděné továrny. Skutečnost, že Strana zelených dokonce navrhuje sponzorovat HA z povinného zdravotního pojištění (přitom HA zřejmě přináší ještě dvojitou externalitu do zdravotního systému, navíc záměrně ponechávám stranou kruciální otázku (pro autentického konzervativce) jejího postfertilizačního účinku) tak nějak dokresluje, že starost o životní prostředí je pro zelené politiky koncentrována nejvíce v oblasti úst a končí kdesi v oblasti rozkroku.
Společná je prý ochrana lidských práv, s dovětkem, že lidovce zajímají více křesťané ve světě, zatímco zelení mají starost spíše o homosexuály. Ale zde je zase rozdíl. Lidovci totiž apelují na to, aby všude ve světě mohli křesťané vyznávat a praktikovat svou víru a byli rovnoprávnými občany, anebo alespoň byli diskriminováni ,,v míře menší než velké´´. Zato zelení, ti prosazují pro aktivně homosexuální spoluobčany privilegia. A tak, navzdory všem rizikům, budou moci darovat krev úplně stejně jako občané s méně rizikovým životním stylem, pokud tedy zelení prosadí své záměry. Tady už jde o vyložená pseudopráva – kdyby snad existovala možnost podepsat čestné prohlášení, že já, občan J. H., nechci přijmout krev od gaye či lesby, tak by se dalo, s přimhouřením obou očí, mluvit o liberalismu. Ale nevím o tom, že by zelení takovou tolerantní doložku měli přichystánu.
Odpor proti komunistům a extrémistům? Dovolte, abych se zasmál. Předsedou SZ je člověk, který se v rubrice ,,Podporují mne´´ chlubí důvěrou homosexuálně-pedofilního revolucionáře Cohn-Bendita či lektorky marxismu-leninismu z 50. let Jiřiny Šiklové. Obzvláště smutným příkladem mezi podporovateli Ondřeje Lišky je pak spisovatel Ivan Klíma (Kauders), který do KSČ ve svém životě vstoupil dokonce dvakrát (!!!), a pak byl zase dvakrát vyloučen. Pokud vyjadřují SZ podporu takoví prozíravci, jde opravdu o velice perspektivní stranu!
Sympatické je, že si Miroslav Návrat dobře uvědomuje rozdíl na pro-life tématech. I kdyby šlo o jedinou věc, která lidovce a zelené rozděluje, mělo by jít o neshodu principiálně nepřekročitelnou. Umělé potraty považuji za hlavní problém současné české společnosti. Jestliže každý den české matky nechávají (s požehnáním státu) po desítkách popravovat své vlastní děti, nedovedu si představit, jaká suma společných témat by mohla neshodu na tomto tématu přebít. Stavět most přes potoky krve tedy nepovažuji za dobrý nápad.
Ano, je pravda, že řada otázek, která obě strany rozděluje, je v KDU-ČSL dlouhodobě upozaďována. Proto se možná opravdu jeví, že lidovci a zelení jsou odsouzeni ke spolupráci, že častěji hlasovali v letech 2006 – 2010 spolu než proti sobě. Ale od lidovců bych se raději dočkal autenticky konzervativní politiky. Z tohoto pohledu je relativní blízkost těchto dvou stran velmi znepokojivá.
