Ukrajinská expremiérka se u soudu zodpovídá z nevýhodných plynových smluv. Skutečnost, že je v nestandardní zemi lídryní opozice, je mnohými vykládána jako důkaz neviny...
Evropská unie v posledních dnech stupňuje tlak na propuštění Julije Tymošenkové na svobodu, a tak se do hry dostává i možnost, že stávající prezident Viktor Janukovyč prosadí změnu zákonů, které by znemožnily uvěznění za zkoumané hospodářské delikty. Místo, aby se řešila otázka, zda je Tymošenková opravdu spáchala, přetřásají se politické ohledy.
Když si srovnáme poměry v naší zemi s poměry na Ukrajině, dalo by se to říci nějak následovně: Čeští politici (a jejich spřátelení podnikatelé) si přikrádají ze státního, ukrajinští politici (a jejich spřátelení podnikatelé) si také přikrádají ze státního. Ti ukrajinští si přikrádají patrně více, anebo to aspoň, kvůli východnější politické kultuře, nemusí tolik maskovat. Na českém hřišti platí pravidla, že si hoši rádi omlatí o hlavu různé kauzy, ve snaze posunout voličskou přízeň, anebo toho druhého dotlačit k odstoupení. Zároveň platí nepsaná úmluva, že po takovém využití je kauza pozastavena a v teplácích nikdy nikdo neskončí. Naopak v zemích bývalého SSSR se kauza (o níž se, tak jako u nás, zpravidla nedozvíme, zda byla pravdivá či vykonstruovaná) dohrává až do konce. A tak můžeme vidět bývalou ukrajinskou premiérku u soudu nebo bývalého ruského supermagnáta Chodorkovského v kleci.
Je pochopitelné, že západní politici vyjadřují znepokojení. Mnozí z nich nemají čisté svědomí, a tak se bojí, že by je mohl čekat podobný osud. Navíc Evropská unie přihlíží zjevně i ke skutečnosti, že na Ukrajině je dnes v defenzivě právě ta strana, která k jejím zájmům měla blíže. (Mě osobně se to jeví zhruba tak, že Viktor Juščenko byl silně proamerický a k tomu proevropský, Tymošenková uměla hrát dobře s Evropou i Ruskem, zatímco Janukovyč slouží hlavně východoukrajinským magnátům a v menší míře pak Rusku. Tymošenková je souzena režimem posledního uvedeného za nevýhodné smlouvy s ruským Gazpromem.)
Mě takový přístup příliš šťastný nepřijde a docela mě děsí, že novinářka lidskoprávního étosu Petra Procházková v analogickém případu Chodorkovskij používá logiku ,,Je proti Putinovi, tak musí být nevinný´´. Podle mě systém, kdy poražená část politické scény může skončit v teplácích, je lepší, než systém, kdy v nich nemůže skončit vůbec nikdo. Čímž neříkám, že bych věřil v úplnou nestrannost východoevropských soudů. Jen říkám, že nestrannost, kdy nehrozí nikomu nic, není o nic lepší, ba spíše naopak.
Pikantní je pak skutečnost, že jeden z výhonků oranžové revoluce, exministr hospodářství Bohdan Danylyšin, požívá politického azylu u nás v Česku. Tady bych už netipoval prostý soucit, ale spíše kalkulaci pomyslné bilderbergiánské osy Soros - Schwarzenberg. Myslím, že to řekl kdysi někdo jako Nixon či Kissinger (nebo jiný americký politik), asi o spřízněných diktátorech v Latinské Americe: ,,Jsou to sice zmrdi, ale naši zmrdi.´´
KONEC ČLÁNKU
