Dva provokativní letní postřehy

Václav Klaus stále otálí s podpisem Lisabonské smlouvy a mě to přijde jako svého druhu frajerství, když vidím tu šaškárnu s opakovaným irským referendem. Upřímně řečeno, na otázku, zda je Lisabonská smlouva dobrá či špatná, jsem nikdy nenašel odpověď, ani jsem se o to moc nesnažil. V jedněch novinách jsem se před časem setkal s takovým testíkem, kde bylo 11 otázek typu: “Vadilo by Vám, kdyby se něco (ne)změnilo, (ne)zákazalo, (ne)ztížilo, (ne)povolilo?”. Tuším, že jsem byl asi čtyřikrát prolisabonský, čtyřikrát protilisabonský a třikrát nerozhodný nebo tak nějak. Takže nehodlám v dnešním blogu horovat pro schválení či zamítnutí tohoto objemného dokumentu. Jen bych se chtěl zmínit o jednom “detailu”, který mne při televizních debatách zaujal. Občas se namítá (zejména z modrých senátorských i poslaneckých lavic), že hlavní NEVÝHODOU pro naše národní zájmy je SNÍŽENÍ váhy českého hlasu v rozhodovaních Evropské rady, Evropské komise a kdovíjakých dalších orgánů. Myslím si totiž, že právě tato skutečnost je hlavní VÝHODOU Lisabonské smlouvy. Čeští politici v Praze i Bruselu jsou přímo či nepřímo volenými zástupci těch Čechů, které každý den potkáváme ve svých životech. O našich zástupcích rozhoduje třeba ten ks…., který ukradl z hrobu mého příbuzenstva pěkného porcelánového andělíčka. Anebo ten ks…., který si myl auto v mém oblíbeném rybníku. A taky ten ks…., který nesplnil povinnost řidiče přípojného autobusu v pohraničním městě a ujel cestujícím, kteří nabrali kvůli nějakému opilému řidiči s volebním právem už dříve zpoždění. A co teprve ti ks……., kteří rabují vytopené byty. To si pak říkám, že čím menší vliv českého voliče na bruselské struktury, tím lépe. Ale tím samozřejmě neschvaluji demokratický deficit EU. Nejlepší léčbou demokratického deficitu by bylo výrazné posílení vlivu voličů – ale jen těch západoevropských. Protože Postkomunistoevropané v EU jsou jako holubi – všechno po….. a nesmějí se střílet.

Nedávno jsem jel metrem a na dveřích byly nalepené letáčky, které dávaly kontakt (telefonní číslo) na tísňovou linku a poradnu (jmenuje se to Poradna Aqua Vitae, mají také webové stránky) pro nečekaně těhotné ženy. Ta paleta jejich poradenství vypadá docela komplexně. Prý poskytují pomoc také ženám, které zvažují umělý potrat, chtějí se mu v tíživé situaci vyhnout anebo ho v nedávné době podstoupily. Za zmínku stojí, že tu poradnu provozuje české Hnutí pro život, tedy organizace z tábora pro-life. Zajímalo by mne, zda nějakou podobnou neziskovou pomoc organizují také aktivisté z tábora pro-choice, jako je např. soudruh sexuolog - porodník MUDr. Radim Uzel, CSc. (shodou okolností Paroubkův a Krampolův parťák z jejich turné “Premiéra s (ex)premiérem”) nebo ctěná feministka Mgr. Michaela Marksová-Tominová (shodou okolností zastupitelka MČ Praha 2 a členka ČSSD). V médiích mají plno řečí o lidské svobodě a odpovědnosti v 21. století, o pomoci ženám, osvětě, pokroku a reprezentaci většinového postoje veřejnosti. Od těchto osvícených služebníků národního blaha bych očekával propagační letáčky na linku pomoci na každém rohu, když už to s našimi ženami a dívkami myslí tak nezištně a dobře.