Církevní restituce? Nečasi, Kalousku, držím Vám palce!

Levičáci z nejrůznějších stran a spolků mají v posledních dnech velký důvod ke zlověstnému vytí. A tím důvodem je dlouho odkládané vyrovnání státu s církvemi a náboženskými společnostmi.

A je to právě levičácká zavilost, která mě nutí fandit této problematické vládě, aby ve své misi nadále pokračovala. Když vidím, co se nám dere ke slovu a moci, nezbývá mi než doufat, že církevní restituce projdou právě teď. Asi totiž platí: TEĎ NEBO NIKDY!!!

 

Kdo halasí proti církevním restitucím? Tak především naše stará známá KSČM. Strana prvotřídních pokrytců. Na jednu stranu se hlásí k organizaci, která ještě před 60 lety desítky katolických kněží, řeholnic a řeholníků popravovala a další stovky posílala do lágrů. Na straně druhé s krokodýlí slzou v oku vzpomínají na jednoho kněze, upáleného před téměř 600 lety a nazývají ho ,,živou výzvou pro současnost´´ a tak podobně.

 

Možná jim však křivdím a oni se důsledně řídí heslem: ,,Katolické kněze popravovat, ale nesmí si to zorganizovat sami či ve spolupráci s katolickým panovníkem.´´ Bohužel nejsem znalec spisů jejich dvou vousáčů ani té jejich zbožňované syfilitické mumie.

 

Aby toho nebylo málo, se slovy o vidění světa v souvislostech, nefalšovatelné historii a nejlepších národních tradicích nás od sněmovního pultíku v restituční rozpravě poučuje člověk, jehož otec mlátil spoluobčany přes prsty cihlou, potápěl jim hlavu do kýble a pouštěl jim elektrické výboje do varlat.

 

Jejich klišé pak papouškují různí užiteční idioti na demonstracích, mám teď na mysli třeba popírače srebrenického masakru režiséra Dvořáka a popletenou exdisidentku Procházkovou, která varuje, kterak církve po nabytí majetku budou ,,národu lámat duši a charakter´´. Když se podíváte na umístění církevních gymnázií v žebříčcích státních maturit, neřeknete si náhodou: ,,Takovéhle ohnutí duše a charakteru bych pro své dítě také chtěl!´´?

 

Ve vleku těchto exotů pak postupuje hlavní opoziční strana, tedy ČSSD. Snaží se kalit vodu různými zavádějícími argumenty, ale skutečnost, že by rádi ,,prohráli svůj boj za národ´´ těsně před podzimními volbami jasně ukazuje, jak bude znít odpověď na otázku: ,,Věří sociální demokraté tomu, co říkají, anebo jako obvykle?´´

 

Dalším nápadem, který je padlý na hlavu, je uspořádání referenda o vrácení ukradeného majetku. Představa, že bude o aktu historické spravedlnosti rozhodovat nějaký Pepa z Horní Dolní, který si myje auto v rybníce a hází starou pračku do lesa, Vojta z Brčálova, kterému je úplně jedno, že protijezdec nakládá zkolabovanou paní na odvoz, protože ,,on tady do prkýnka skejsne 5 vteřin v zácpě´´,  anebo Lojza z autobusu, který po Vás chce průkazku, že dítěti je méně než 15, neboť ,,Na otázku, zda je mu 9 či 10, jste odpověděl 10.´´, je naprosto děsivá.

 

V roli Simpliciů Simplicissimů protirestitučního tažení se pak přidávají přeposilatelé hoaxů, podle kterých ,,katolická církev chce 160 miliard, takže každého Čecha to bude stát 160 tisíc´´. Buď uplatňují vědecky materialistické heslo, že ,,160 000 000 000 : 10 000 000 = 160 000, i kdyby Českou biskupskou konferenci věšeli´´, anebo vychází z důvodného předpokladu, že kardinál Duka ihned po schválení restitucí popraví či donutí k emigraci 9 milionů nekatolických spoluobčanů.

 

Církevní restituce jsou velkým tématem i zde na blogu a na čelo žebříčku se dere jistá Marie Haisová, jejíž článek je ukázkovým myšlenkovým galimatyášem. Pronásleduje mě neodbytná myšlenka, zdali paní Haisová není vzdálenou příbuznou spisovatele Haise-Týneckého, o němž se říkávalo:

 

Hoří necky blíže chýše,

v níž pan Hais-Týnecký píše.

Ó kéž raděj píší necky

a shoří náš pan Hais-Týnecký.

 

(Neberte to ode mě jako výzvu k upalování, jde tu o malé odlehčení.)

 

Hordy odpůrců restitucí se valí i do diskusí pod články a občas zvou ke sledování filmu ,,Kladivo na čarodějnice´´. Pokud si film dobře pamatuji, kněz tam nakonec zhynul v plamenech a protřelý právník se velice nakapsoval. To by se mohlo třeba JUDr. Tejcovi moc a moc líbit.

 

Namísto domýšlení podivuhodných levičáckých myšlenek však raději shrnu své úvahy následovně:

 

RADĚJI BUDU MÍT PRAVDU S NEČASEM, KALOUSKEM A DUKOU, NEŽLI SE MÝLIT S GREBENÍČKEM, TEJCEM A PROCHÁZKOVOU!!!

Autor: Jan Hoffmann | úterý 10.7.2012 15:54 | karma článku: 24,00 | přečteno: 1653x