Před pár jařinama sem bóchal jako správcovské sítě počitadel v jednom špitlu v Brnisku. Sóčástí teho baráku byl taky šaškecové stacík pro šropály. Tam byl dycky těžké lochec. Aby ty íkváče doktorský fest zabavily, kópily jim jednó keramickýho pecmena.
plesuvkaweb
Jůhani měly z něho těžké radovanec, furt matlaly kolkama z hlíniska roztodivný vály, ale névětší špica byly keramický dlaždice. Ty pak jezdily doktorský prodávat na různý charitativní společenský války a za utržený love kópily pak pakýnům něco špica na kelcnu.
Jednó sem takhle dosmykoval do Práglu, békat na hoch nóbl doktorskó plesůvku. Samý smokále, havaje dlóhý róby, těžká snobárna. A hned v předsálí na mě hóká pořadatelka primářka, ať hodím čučku, že tam majó pojízdnó výstavku keramickéch šméček, že si můžu kaufnót něco špicovýho do kéru.
Moja stařka na mě vždy na domášově hóká, že pré nédřív melduju různý hlášky do placu a teprvá pak nad tem gómu, většinó, když už je průser na světě. No rychtyk.
Tenkrát v Práglu sem taky hned hókl do placu špica hlášku. Hlásim: "Tohleto gómu, to je jasný. Tu keramiku patlajó gramlavéma kolkama pakýni ze šaškecu a vy to tady buchnete véškám a za stržený love jim pak kópíte lízatka, že?"
Nastalo ticho jak na krchně. Všim sem si jak ten bořík, keré házel stojku vedle keramickéch válek , silně znejistěl a jakoby se začal smrskávat, jak vodnické Volšoveček.
No, nahlásila do placu náčelnice plesůvky, to nedělali pacoši ze šaškecu. Musím vám představit autorskýho výstavy, akademickýho sochařa, profesora Kódla Jelínka z vysoký uměleckoprůmyslový bódy v Práglu...
Slovíčka pro ty, co negómó:
šaškecové stacík - psychiatrický stacionář
šaškec - blázinec
keramické pecmen - keramická pec
něco špica na kelcnu - něco dobrého na zub
ticho jak na krchně - ticho jak na hřbitově
vysoká bóda - vysoká škola
