Kdesi v londonberry vegetil staré négrové holcnař se svó stařkó. Byli celkem v ókeju, až na jednu chmurku - ani velké kiloš jim nebyl štond helfnót s tem, že se jim za celó lajfku nazadařilo ubóchnót svišťa.
Holcnové vodlitekweb
Jednó, zrovna takhle doklapali z nedalekýho palerma, kde s partijó známéch raskenů zalévali holcnařovéch sedm pětek jařin, nahodil staré těžkýho přemysla. „Když se nám to se šropálem nezadařilo klasickém válem," vaří na stařku, ,,tak ti ho ubóchnu morgen z holcny! Onehdá sem házel čučku na špíznu a tam se zrovna prohazoval holcnové šropál Pinocchio a jaké z něho měli starý medvědi těžké radovanec."
Jak zahlásil, tak ufachčil. Hned mórgen hópl do valdny a dovalil na kér sosnové pařez, keré měl ranu nemlich jak novodurové šropál. Moh si na něm klíďo vygómat dóznu, vanu, habrůvky i klepeta. Mázl ho teda na ponk a ještě mu mesrem ubóchnul manikúru na kolcích, zretušoval augle, ovary i chlebárnu a ve finálce přilepil ze starýho tébichu haryzony. Mutra byla celá natěšená, jenom negómala, jak budó temu novodurovýmu šropovi hókat. „To je jasná válka," zahlásil rasken. „Ufachčil jsem ho z holcny, šropál teda bude Holcňáček." Vyhópl od ponku, hodil na sebe mantl, mázl topr na bednu a nabral azimut do palírny, aby moh kamošum fetingrum šplíchnót, že je už konečně taky fotr.
Mutra mezitem zaparkovala Holcňáčka do betlířa a aby špica durchči, hókla mu do ovarů známé vál na kindošský zalomení: Groňé, šropále groňé, zamachluj augle svoje...
Zbytek v knize Pohádky v hantecu aneb goldnový merchny.
slovíčka pro ty ze západu:
holcňáček, holcnové šropál - dítě ze dřeva, otesánek
palermo - hospoda
starý medvědi - rodiče
kolky - prsty
topr - klobouk
Groňé, šropále groňé, zamachluj augle svoje - spi, děťátko spi, zavři očka svý
šporhelt - sporák
spařené rasken - opilý starý muž
prohnat raskena krkovicó - spolknout staříka
giňál - chleba
vratočuč - vrátný
gumoléčba - výprask pendrekem
Radovanec háčka - svátek práce
zagrébovat do sna - umřít
