Ruský vpád na Ukrajinu a válka, která tady nebyla dlouhé desítky let, postavila svět do několika zásadních a schizofrenních situací - jak z hlediska úhlu pohledu, tak i z hlediska řešení a následného rozhodování "jak z toho ven"
Ideje x ekonomické zájmy x uprchlíci
Ve světle rusko ukrajinského konfliktu jsme vyzváni k tomu, jak se z hlediska politických idejí a hodnot k celé situaci dále postavit. Nikdo si nemá v plánu lhát. Situace není dobrá. Stejně jako nás okolo roku 2008 a v letech nejbližších doslova "štípala" na kusy ekonomická krize (například v podobě nezaměstnanosti), nyní jsme konfrontování s inflací, zdražováním všeho možného myslitelného i nemyslitelného, neúnosným stavem bytové politiky nebo energetickou krizí, která by přišla tak jako tak a v tomto případě to nebylo důsledkem této války. Ta ji pouze "jen" drasticky zhoršuje. Uprchlická krize je problematika na delší rozbor či na hodinové diskuze. Stejně jako prudce vystřelila vzhůru vlna spontánní solidarity a vzájemnosti, tak rychle přišla její stagnace a pád do pomyslné sociální deprese, který vyrostl na pocitu křivdy, že nás "přišli vysosat" a zneužít naší solidarity, dobroty a ekonomických výhod. Ano, jsou takové případy - bohužel, které devalvují celkový obraz válečného uprchlíka z Ukrajiny, ale jsou to zas a znova pouze jednotky procent z celé této masivní vlny. Ale jak již bylo zmíněno, podrobněji si tento problém zaslouží samostatný článek.
Dostali jsme se na křižovatku, kdy volíme mezi politickými idejemi svobody za cenu zhoršení vlastního ekonomického blahobytu, který by v kontextu mezinárodně politické situace stejně přišel a určitou formou pragmatismu a machiavellismu po orbánovském vzoru "království za koně". V tomto případě levnější plyn za přivřené oči a svobodu. Ať už jsme názorově odlišní v problematice této války, je třeba si položit ruku na srdce - svoboda, to je ta poslední věc, která z Ruska kdy v dějinách přišla... vlastně vůbec.
Zelenskyj - hrdina x vyděrač
Ukrajinskému prezidentovi začalo být často vyčítáno, že on, celá vládní garnitura okolo něj a celkový obraz Ukrajiny, západní státy a společenství hystericky vydírá a využívá svého hereckého talentu, marketingu a mediálních poradců. Co nejrychlejší vstup do EU, NATO, uzavření bezletové zóny, dodávky zbraní... Na druhou stranu si je třeba uvědomit, že i přes pochybnosti "vůbec není v Kyjevě", zůstal s ukrajinským lidem ve válce spalovaném státě. Na Ukrajině je. Ukrajina nepostavila kulisy města Buča a nenahnala figuranty, kteří si přišli vyzvednout humanitární pomoc, aby si Zelenskyj udělal promo. Praxi v kulisách má východní (ne)přítel. Jeho vyjádření a výstupy v parlamentech evropských států a v Kapitolu jsou mnohdy emotivní a nevybíravé, ale zase se znova ptám... Už jste někdy viděli člověka, který se topí a nechytá se stébla a v tomto případě nepřistupuje ke všem možným prostředkům včetně svého hereckého umu v zájmu osvobození vlastního státu ?...
Utlačovaní etnických Rusů x ukrajinský fašismus
Tento problém se zdá býti velmi žhavým tématem už od roku 2014. Dříve nikoho nezajímal a stal se jakousi protiukrajinskou berličkou. Bohužel se tak úplně nezakládá na pravdě. V tomto případě mohu říci, že mluvím z vlastní zkušenosti. Žádná omezení a genocida ruskojazyčného obyvatelstva zde neprobíhala. Pokud někdo považuje za perzekuci požadavek státu, na jehož území se nachází, učit se ve školách ukrajinský jazyk, je tato představa minimálně bizarní a zcestná. Ukrajinské "nacionalisty" ve vyšívaných košilích ze západní Ukrajiny, z Haliče, ze Lvova a podobně, Donbas prakticky nezajímal. Do doby, než začalo docházet k ukrajování salámovou metodou a rozvratu integrity suverénního státu. Potom ano, vyrazili směrem na východ se zbraní v ruce s úmyslem zachovat jeho celistvost. Jestli je možné je považovat za extremisty, to už je názor každého čtenáře. Byli naši četníci v sudetském Habartově při bránění integrity Československa v rámci henleinovského pokusu o puč v roce 1938 také extremisté ?...
A „co dál…?“
Stále častěji slýcháváme názory a tendence k "jednání". Zdroje, od kterých tyto názory zaznívají se zdají, že poslední tři měsíce spaly... Snahy o jednání ze strany západních států a mezinárodních společenství ve vztahu k Ruské federaci zde byly až velice vstřícné a velice bohaté z hlediska počtu pokusů o narovnání vztahů. Odpovědí jim byly jen arogantní, nesplnitelné a naprosto neakceptovatelné požadavky ze strany Ruska. Diplomacie jako taková selhala, avšak ne ze strany západu. Požadavek novodobého appeasementu "dáme mu východ Ukrajiny, aby dal pokoj" je naprosto lichý a nepřijatelný. Tyto výroky začaly z Kremlu zaznívat ve chvíli, kdy možná i sám ruský prezident pochopil, že mu v průběhu speciální operace obstojně teče do bot, vlastně vůbec nic nejde podle plánu a druhá nejsilnější armáda světa není druhá ale první. První, ale od konce pelotonu. Po všem, co se odehrálo v posledních třech měsících opravdu někdo pomýšlí na vyjednávání ? Po výhružkách a invektivách vycházejících z Kremlu, Státní dumy a Ministerstva zahraničních věcí RF ?
V posledních dnech jsem četl článek o tom, že na základě úspěchů a teritoriální dílčí ofenzivy ukrajinské armády v této válce, Zelenskyj "lační" či "baží" o celé Ukrajině v původních hranicích, které byly "vykolíkovány" po rozkladu Sovětského svazu v roce 1991. Když Zelenskyj skládal 20. května 2019 před ukrajinským parlamentem prezidentský slib s bulavou v ruce a druhou položenou na konstituci Ukrajiny, měl možná plamenné projevy, ale zachování celistvosti státu, reprezentace a sjednocovat je primárním úkolem a ústavní povinností prezidenta jakékoliv země.
