A když se bratr stal dospělým...

Můj "malý" bratr dnes oslaví 18. narozeniny. Elementární smysl lidské existence a bytí. Rodina je alfa a omega člověka.

Je to zvláštní... Zvláštní to, jak je vnímána relativita času. Včera jsem svého bratra vozil v kočáru a dnes dosáhne plnoletosti. Všechny ty roky nestíhání, věnujíce se úplně jiným věcem, práci. A najednou je to tu: "Ady, tobě je zítra 18"... Někdy mi připadá, že mrháme časem na zbytečnosti, na které ho mrhat musíme. A zároveň zapomeneme na věci jako je rodina nebo obyčejná zpráva na messengeru "jak je, cos' dneska dělal"...

Je to jen můj subjektivní názor, ale bazální a primární princip lidské existence a života je milovat a znova sám život tvořit a kultivovat.  

Není to nic nového pod sluncem, ani žádný převratný objev či světonázor, ale čím starší si uvědomuji, že člověku v dobách nejtěžších, a že přijdou, zbydou zase jen naši malí sourozenci. Několik jich mám. Vlastní, nevlastní, nikdy jsem mezi nimi nedělal měřítko. Všichni jsou moji a všechny jako člověk miluji naprosto stejně a bez rozdílu.

Co tím autor v meritu věci chtěl říci ? Rodiny je třeba si vážit a byť jen hloupá zpráva bez důvodu, či zavolání je čas od času potřeba a nezapomenout. Já zapomínal. Hodně. Zítra může být pozdě. Toto není malování čertů na stěnu, ale žijeme tady a teď - v tomto okamžiku. O to víc, mě trápí nebo tíží ukrajinská válka, která rodiny doslova rozervala na cucky a nikdo neví, zda svoje blízké ještě kdy uvidí.

Takže Ady! Krásné narozeniny, vše nejlepší, zdraví a úspěchů a plánu do života. Na budúce vyrážíme na 80ky společně do Lucerny - ode dneška už můžeš :)

Tvůj bratr Jan :)