Obránci Mariupolu z pluku Azov budou souzeni před lidovým soudem v Doněcku, ohlásil samozvaný "prezident" DNR Denis Pušilin. Vzhledem k faktu, že v DNR je stále (resp znova) institut trestu smrti, všichni víme, co bude následovat.
Mariupol padl. A s ním i poslední bašta obránců a hrdinů z azovského batalionu. Při prvních zmínkách o evakuaci si člověk oddychl alespoň z toho důvodu, že už nebudou zbytečně vyhasínat životy mladých kluků, "stále ještě" ve věku v průměru mezi 20-35 lety života. Někteří se chtěli ženit, jiní chtěli vrcholově dělat sport. Nic takového je nečeká. Evakuační autobusy nejely na západ, ale na východ - na Donbass. Když Denis Pušilin, rádoby samovládce Doněcké národní republiky, který se po kariéře neúspěšného průměrného boxera a klasického doněckého šmelináře z Makyjivky, vzhlédl v politice a doslova se "svezl a vyrostl" na vlně ochlokratického převratu na Donbassu v roce 2014, prohlásil, že separatistické regiony připravují "mezinárodní tribunál" a soud pro obránce Azovstalu, mé pocity nebyly nikterak dobré s vyhlídkou na záchranu těchto hrdinů. Ti padali jako mouchy, bez končetin v zaprášené špinavé továrně, protože jim to velel patriotismus k ukrajinské vlasti a s vědomím ve stylu hesla "když ne my - tak kdo, když ne teď - tak kdy". Všichni znalí dějepisu a politologických dějin vzpomenou, jak Rusko dokáže nestranně soudit... (a v tomto případě za co ?, za obranu státu ?), jako například v podobě sovětských poradců v 50. letech v Československu, jak dopadají soudy s Alexejem Navalnym nebo pilotkou Savchenko. Všichni dobře znají, jak Rusko dokáže výroky těchto soudů efektivně aplikovat v praxi a nebo se ve formě zrychleného řízení obejde i bez těchto rozsudků. Duše v katyňském lese by mohly vyprávět ještě dalších možná sto let. Toto není líbivá forma osvěty, ale tato válka strhla veškeré růžové očky z našich očí ve věci určitých principů, zásad, na kterých standardně normální válka stojí. Tedy stála... Vyhlášení války, casus belli, co nejstriktnější pokusy vyhnout se civilním cílům a obyvatelstvu, nebombardovat nemocnice či porodnice nebo záměrně neatakovat Mezinárodní červený kříž. Všechny tyto zásady padly a byly rozmetány ruskými raketami grad a zákeřnými termobarickými a vakuovými bombami. Chci tím pouze říci, že za současného stavu, již není možné si tyto brýle znova nasazovat. Ti hoši se už nevrátí... anebo jen malinký zlomek. Píši to nahlas..., protože to všichni víme, nikdo to říct nahlas nechce a poslouchat už vůbec ne. Skončí na následky válečného zranění ruského typu - s kulkou v zátylku.
Ale moc bych si přál, abych se v tomto případě tentokrát pletl.
