Když zadám do google slovo luxus, vyjedou mi obrázky diamantů, lodí, aut, nových mobilů a podobně. Pro mě má to slovo naprosto jiný význam. Připadá mi, že se v poslední době ztratily tradiční hodnoty, žijeme v nesmírně uspěchané době, abychom si mohli dopřát luxus. Skutečně si ho dopřáváme?
Hrozně se mi stýská po starých časech. Mnozí z vás určitě namítnou, že jsem mladý smrkáč, který nemá o starých časech ani ponětí. Je pravda, že jsem z generace, která už měla mládí ovlivněné počítačem, mobilem a podobným luxusem. Abych pravdu řekl, tak když si vzpomenu na nejhezčí a nejsilnější zážitky v mém životě, ani jeden nijak nesouvisel s tímto fenoménem. Když jsme jako kluci stavěli bunkr na stromě, hráli hokej před domem, nebo když jsme se loni s kamarádem vypravili ze dne na den vlakem po Evropě téměř bez peněz. Nebo jen prostě ležet v létě někde na louce a mít v ústech stéblo trávy. Kde jsou ty časy, kdy jsem si psal deníček, nebo jsme si kreslili do památníčků. Teď píšu blog, pak pošlu odkazy kamarádům, kteří mi dají "lajk" a zvednou tím karmu.
Nechci to takhle, ale co s tím mám dělat? Můžu to změnit sám pro sebe. Vyčlenit se z davu a žít si podle sebe. Co mi v tom brání? Asi strach. Snažím se však omezovat čas ve virtuálním světě a nahrazovat jej světem reálným. Život nabízí tolik příležitostí a zážitků. Nechci o ně přijít, chci jít na koncert a odnést si super zážitek, ne jen super fotky, které dám na facebook. Chci se ztratit v lese a najít nádherný rybník na koupání, místo toho, abych si dal do GPS souřadnice nového aquaparku. Chci chytit krásného motýla a darovat jej své milé, místo toho, abych jí posílal zamilované smajlíky nebo dárky ve FarmVille. Chci jít s klukama na fotbal, zařvat si a říct, že je mi luxusně. Pro mě totiž luxus není vypolstrovaná sedačka v moderní aréně. Ani nový Ajfoun. Luxus je pro mě pocit, že jsem prožil něco jedinečného, na co nikdy nezapomenu. Že se to skutečně stalo. Nemusím si to napsat do statusu, ani na blog, stačí si ten okamžik vychutnat. Nepřežívat, ale žít. Ne, nevypnu facebook, ani nezahodím mobil do potoka. Jen je dobré vědět, že všeho moc škodí. Největší luxus totiž zažijeme, když na chvíli všechen luxus vypustíme.
P.S. Nevím, jaký byl můj první mobil, ale jednou jsem našel kamínek ve tvaru srdíčka. Heč!
