Když můžou Rusové vypnout Ukrajincům plyn, nemohli bychom třeba někomu vypnout vodu? Ona totiž taky teče jen od nás pryč, zatímco k nám skoro ani kapka. Neumíme s ní ale pracovat jako se strategickou surovinou.
Přiznávám, je to velká nadsázka, aby titulek upoutal. Vodu netěžíme, neprodáváme, zastavit ji lze jen dočasně. Navíc, většina území je odvodňována Labem, které je na dolním toku přetnuto jen jednou přehradou – Střekov. Proti Lipnu nebo Orlíku miniaturní.
Ale teď vážně. Zatímco s ropou a plynem se nakládá jako s bohatstvím – obchoduje se s nimi a ještě se používají k politickému nátlaku. K vodě pořád přistupujeme jako k veřejnému statku.
Jsou místa, kde se o ní bojuje. V Evropě je jí zatím dost. Nicméně, spodní voda ubývá, rozložení srážek je stále nerovnoměrnější. Čištění odpadních vod je čím dál náročnější.
Vodu nemůžeme ve velkém vyvážet. Ale můžeme ji třeba zadržovat na svém území, abychom ji využili. Nikoliv tím, že zavřeme přehrady. Nýbrž že budeme podporovat schopnost krajiny vodu zadržet, aby tolik nemizela v řekách. Abychom nemuseli tolik zavlažovat, netrpěli v létě suchem, nemizela spodní voda. Zatím se ale děje opak. Půdu ničíme, v erozi vedeme před celou Evropou (pokud má pravdu ministerstvo zemědělství).
Naše země leží na evropském rozvodí. To znamená, že do ní ze zahraničí přiteče vody jen naprosté minimum. Zato jí zhruba jedna třetina odtéká. Pokud bude tento podíl růst, protože půda nic nezadrží a srážky zmizí v korytech vodních toků (jimiž pak odputují za hranice), bude nám možná v budoucnu ouvej. Asi jako kdyby Rusové nechali plyn odvádět zdarma do ciziny, až by jim žádný nezbyl.
