Jen málo nového se letos dověděl návštěvník Dnů teplárenství a energetiky (DTE), které již tradičně pořádá Teplárenské sdružení ČR koncem dubna v Hradci Králové. Hnědé uhlí dochází a jestli nebudou zrušeny limity na rozšíření těžby, ocitne se během příštích 20 let asi čtyřicítka teplárenských podniků bez paliva. To je sice podstatné, ale ne nové.
Jen asi dva politici by za určitých okolností byli pro zrušení limitů. Ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek a prezident republiky Miloš Zeman. Prvně jmenovaný slíbil do června předložit vládě spolehlivé a nezávislé analýzy o ekonomických dopadech limitů i pokračující těžby za nimi. Byv posluchačem již třetího ročníku DTE maně přemýšlím, jaké ještě analýzy, tabulky nebo grafy jsou zapotřebí ke kvalifikovanému rozhodnutí. Ale budiž, úhlů pohledu může být bezpočet. Poradce ministra Vladimír Vlk při kulatém stolu Vize 2015 na DTE slíbil, že během podzimu vláda o limitech rozhodne.
Většina politiků se však odpovědím vyhýbá. Otázkou je, zda jsou na rozhodnutí připraveni, ať už jakékoliv. Zatím, v nejlepším případě, si něco „dovedou představit“. Nejživěji, myslím, své nezvolení či dokonce nezapsání na stranickou kandidátku při příštích volbách.
Odkládání rozhodnutí však může mít několik nevratných důsledků. Za prvé, i kdyby po několika dalších volebních obdobích některá z vlád o zrušení limitů rozhodla, nebude už pro koho těžit, protože teplárenské soustavy, které přežijí, budou převedeny na jiná paliva. Biomasy se asi tolik nesežene, takže v úvahu připadá zemní plyn. Z pohledu spotřebitele nutno podotknout, že ceny zemního plynu v letech 1998 až 2006 vzrostly o 125 %, do roku 2013 o další 51 procento. Rusko jako klíčový dodavatel tohoto paliva má poslední dobou střední Evropu obzvlášť v oblibě.
Za druhé, Česká republika ztratí technologickou i znalostní schopnost uhlí vytěžit a spotřebovat, jak na fóru upozornil Pavel Noskievič, profesor VŠB-TU Ostrava. Studentů báňského inženýrství ubývá, protože kdo z mladých by se zabýval „špinavým uhlím“, které nemá budoucnost a možná ho docela zakážou. A získat grant na výzkum a vývoj efektivnějšího, ekologičtějšího způsobu spalování uhlí je prakticky nemožné. „To bude mít dopad na energetickou bezpečnost státu,“ zdůraznil P. Noskievič.
Do třetice, rozhodne se o zachování limitů, ukončení těžby a odpisu zásob za limity. Co si pak ale nedovedu představit já, je vytápění 150 tisíc domácností v Praze biomasou, jak nedávno v jedněch seriózních novinách doporučoval ekologický aktivista a expert. Krčský les by možná na týden dva vystačil. Ani to, kolik by stála zelenina, až by se Polabí oselo šťovíkem a energetickou kukuřicí.
V okolních zemích, v Německu, Polsku i na Slovensku, se plánuje zvyšování těžby hnědého uhlí. Maďarsko hodlá rozšířit těžbu lignitu. Česká republika v preferované strategii, pardon v jednom z koridorů, uvažuje o dovozu uhlí a také elektřiny. Není zcela zřejmé od koho, pokud na obnovitelné zdroje přejde celá Evropská unie. Snad jen v Rusku by mohlo být paliva dostatek, a třeba i té elektřiny, kdo ví…
Souhlasím, že klíčovým energetickým „zdrojem“ jsou úspory jak ve výrobě a rozvodu tepla, tak v jeho spotřebě, tj. zateplování domů, instalace měřitel a úsporných zařízení, apod. Ale ani sebevětší úspora mi vodu neohřeje.
Možná si řeknete, že tady teď jen tlumočím názory uhelné lobby a tepláren, která se pravidelně setkává, aby si soudržníci poplácali po ramenou a společně si postěžovali, jak je to s tím uhlím na draka. Ne tak docela. Snažím se jen vysvětlit své obavy a pochybnosti. Tlumočil bych i nějaké racionální názory zastánců stoprocentní nezávislosti na fosilních palivech. Ale ti se do Hradce nedostavili. Možná i proto, že žádná jiná ekonomicky přijatelná alternativa dosud prostě není a v dohledné době nebude, a tak nejspíš ani nemají k teplárenství co dodat…
