ERÚ podal trestní oznámení, ERÚ bude vyšetřován. Toto řešení aritmetické nedostatečnosti státní správy se zdá být už tradičním. Konec konců, proč nepocvičit orgány Spravedlnosti v řešení rovnic? Ovšem děj má i své další významy.
Energetický regulační úřad pod vedením Aleny Vitáskové již delší dobu vykazuje snahy skutečně energetické odvětví regulovat. To nebývalo dříve zvykem. Ještě více šokující je, že tato snaha úřadu směřuje k regulaci dodavatelů energie a jejím cílem je chránit spotřebitele. Zatím, pravda, spíše proklamativně. Ale už to, že Vitásková nejednou poukázala na chyby v regulaci, tzn. chyby v činnosti vlastního úřadu (ať už se jedná o výši distribučních poplatků v plynárenství, či účtování nákladů respektive realizaci investic v elektrárenských distribučních firmách, dokonale majetkově, účetně i manažersky oddělených od svých výrobních a obchodních matek), naděje spotřebitelů na konkrétní opatření, jež by vedlo ke snížení nebo alespoň k nezvyšování cen energie, roste.
Nejnověji ERÚ podal trestní oznámení na neznámého pachatele proti chybnému výpočtu povinné výkupní ceny elektřiny ze solárních zdrojů. Skutečně, v roce 2006 se výkupní cena tehdejším rozhodnutím ERÚ zvýšila na dvojnásobek. Způsob, jaký zvolila předsedkyně Vitásková, svědčí o její přinejmenším intuici, že šlo o záměr spíše než o chybu. Jde o jedno z řady špatných rozhodnutí v celé špatné energetické koncepci té doby. Tato rozhodnutí jsou zákonná a zákon nelze měnit zpětně. Vitásková tak učinila pokus, možná trochu romantický, alespoň jeden akt postavit mimo tyto zákony.
A hned za to inkasovala. Česká fotovoltaická průmyslová asociace (CZEPHO) na ni připravuje trestní podání za dva „prokazatelně chybné a zmanipulované výpočty“, jak pravila předsedkyně CZEPHO Zuzana Musilová (vnitřní rozpor v citovaném sousloví skutečně není dílem autora tohoto článku), podle nichž se stanovila tříletá solární daň. Asociace, kterou zastupuje, už dříve proti výpočtu 26% solární daně podala žalobu k Ústavnímu soudu. Neuspěla. Použila tedy podobný protihmat, jako Vitásková: je-li daň podle práva, pak alespoň její výpočet by mohl být zločinem.
Ale proč? Daňová sazba se přece nevypočítává, ta se stanovuje. Vypočítává se doba návratnosti investice do fotovoltaické elektrárny. Ta by, podle záměru zákona o podpoře energie z obnovitelných zdrojů, měla činit 15 let. Jakkoliv si o garantované návratnosti investice v soukromém podnikání mohu jako spotřebitel a plátce těchto garancí myslet své, účel byl stanoven, pravidla přijata a měnit by se neměla. Ani tehdy, kdy se mění výše investice (cena technologie), cena a množství elektřiny nebo vláda.
Že se tedy v zemích českých vyučuje aritmetika skrze orgány činné v trestním řízení, to je docela nepříjemná, věci zdržující štrapáce. Ale že by se kolem cen energie přeci mohlo začít něco měnit, něco podstatného, to je naděje, která se začíná vybarvovat. Například ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba se rozhodl zjistit, komu se vlastně všechny ty dotace platí, tedy kolik neznámých v té rovnici vlastně je. Hezký nápad. Ono se jinak ke správnému výsledku dobrat nedá.
