Andrej Babiš chce obcím půjčovat na výkup vodohospodářských firem. A co bude pak? Zlevní voda? Nebo zdraží? Nebo se ty společnosti zase po čase někomu prodají?
Nejednou jsem na tomto blogu napsal, že jsem nikdy nebyl zastáncem privatizace ve vodohospodářství. Ale stalo se. A světe div se, nejdražší vodu dnes mají v obcích na jihu Čech, kde se o ní starají sami.
Nechci tím říct, že to obce neumějí. Třeba tam mají hodně špatné podmínky. Ale soukromý provozovatel neznamená drahou vodu, veřejný neznamená levnou (stejně jako Opencard nebyla levnější než MasterCard). Spíš se ukazuje, že malé obce nezvládají udržet infrastrukturu v dobrém stavu. Prostě proto, že mají málo odběratelů na metr (nebo kilometr) trubek.
České vodohospodářství se potýká s řadou problémů. Hlavně zdevastovanou krajinou, která vodu nezadržuje. A také rostoucím počtem obyvatel v některých lokalitách, kde už přestává stačit kapacita vodovodů. Nebo hrozí, že přestane.
Nejsem úplně proti tomu, aby města a obce vodu převzala. Ale ne pod cíleným státním tlakem. Stát by měl hlavně řešit skutečné vážné problémy, o kterých se zatím maximálně tak trochu žvaní. Veolii a jí podobné možná nemá leckdo rád – ale objektivně víc vadí, když z polí s kukuřicí steče voda do obce, zaplaví ji, a pak přijde sucho. Nebo když lesy hynou a vysychají.
Proč tedy stát tak moc usiluje zrovna o tu změnu vlastnické struktury? Aby to nebylo ve stylu známého Reaganova paradigmatu: 1. Funguje to? Zdaň to. 2. Ještě pořád to funguje? Zpřísni regulaci. 3. Už to nefunguje? Začni to dotovat. 4. Pořád to nefunguje? Znárodni to. 5. Je to na krach? Zprivatizuj to. Stihne se to za jedno volební období?
