Zatímco v Plzni se i po remíze v posledním kole radují téměř z titulu, fanoušci Slavie mají v hlavách zmatek. I přesto, že jejich tým získal na podzim skoro stejně bodů jako v loňské mistrovské sezóně. Jak je to možné?
Po polovině loňské soutěže měla Slavia 32 bodů. Stejně jako letos prohrála v Plzni a vyhrála na Spartě. Letos má jen o tři body méně.
Je pravda, že loni ztrácela hlavně na začátku a pak šla výkonnostně nahoru. Ale také, že i v období vzestupu dvakrát za sebou jen remizovala, v Jablonci a doma s Bohemians. Aby pak na Dukle vyhrála se sakra odřenými zády.
Co mě to napadlo, psát najednou o fotbalu? Zkrátka, když na mě všude vyskakovaly ty nářky, že Slavia letos nevyhraje Ligu mistrů a že se spekuluje o odvolání trenéra, který ji loni vytáhl z bažin na rozkvetlou louku, napadlo mě podívat se, jaká je realita. Jestli i v tomto případě není zklamání ze všeho nejvíc úměrné nadměrnému očekávání. A taky tomu, jak si vede konkurence.
Tak nějak je to s celým naším životem. Těšíme se na poklidné stáří, ale zapomněli jsme, jak se změnila doba. Penzistů přibývá a důchodový účet se zmítá v deficitu. Taky v našich spotřebních koších hraje ve srovnání s našimi rodiči mnohem větší roli bydlení. Které se těžko pokrátí.
Čekáme, že naši životní partneři (partnerky) budou okouzlující dalších 50 let poté, co jsme je potkali. Což úplně nejde. A že naše děti budou dětmi celý život. A taky, že volby změní ty šílené poměry v naší politice.
Občas ale přece jen přijde zklamání, na které máme nárok. Třeba, když si postavím dům ve městě, budu se chtít připojit na vodovod a dozvím se: ne, v trubkách už není kapacita. A právě to se vám stane v některých částech Plzně. Město se rozrůstá, ale síť vodovodů a kanalizací (která je samozřejmě v jeho vlastnictví) se tomu nijak nepřizpůsobila.
Tak to bych vážně nečekal. Jen doufám, že slávisti nejsou tak škodolibí, aby se Plzeňákům smáli. Podíl řadových fandů na tomto průšvihu je stejně nulový jako na vedoucím postavení fotbalové Viktorie.
