Na kavárenské stoly kanou slzy nad vítězstvím hnutí ANO. Jak je ten lid náš důvěřivý a neprozíravý, když takovou instituci s takovou osobou, jako je Andrej Babiš, dokázal vyhlasovat k vítězství. A ještě s takovým náskokem!
Není proč lkát. ANO volby vyhrálo, jenže lid jej vítězem nezvolil. Hnutí získalo 29,64 % voličských hlasů. Strany, které před volbami deklarovaly, že nebudou s ANO spolupracovat, respektive že nepřijmou osobu Andreje Babiše za předsedu vlády, získaly dohromady 45,67 % hlasů. To počítám jen ty, které se dostaly do parlamentu a v součtu samozřejmě chybějí KSČM a SPD. Některý z profesionálních komentátorů, už nevím v kterém periodiku, napsal o volbách, že to bylo referendum o Babišovi. Takto nahlíženo ten člověk referendum prohrál.
Jenže referendum to nebylo. Proto voliči, kteří ANO nebo Babiše odmítli, nejsou a nemohou být v reálném volebním výsledku sečteni dohromady. Proto je tak velice obtížné dojednat koalice a zformovat vládu.
Ale pohrajme si ještě s tou iluzí. Pak by řešením bylo, kdyby A. Babiš do vlády nevstoupil. Bylo by to velkorysé, státnické gesto, bylo by to státotvorné politické stanovisko. Bylo by to morální, dokud by si Babiš nedořešil své obvinění z trestného činu. Bylo by to uznání platného práva, dokud by nezískal negativní lustrační osvědčení. Byla by to frajeřina, za kterou by jistě získal i sympatie těch, kteří ho dnes odmítají.
Cesta k ustanovení vlády (koaliční) a uchopení výkonné moci by se otevřela a co víc, vůle lidu vyjádřená ve volbách by se naplnila.
Leč, dosti utopie, pryč se sentimentem. On nic podobného neudělá. Není to v jeho charakteru. Není to v jeho obchodním zájmu.
